Na čerstvém vzduchu

Dnešní ráno nás přivítalo slunečnými paprsky. S radostí jsem vyskočila z postele, kterou jsem ihned začala svlékat. Měla jsem radost, že můžu vyprat povlečení, které na sluníčku uschne a večer se bude nádherně usínat. Miluji vůni větrem vyfoukaného prádla, takže občas nepovlékám jiné povlečení, ale po uschnutí to stejné, "vyvoňané" sluníčkem. Jak říkával mladší syn, když byl maličký. Venku byla ještě pořádná jinovatka a pocitově je o něco chladněji než včera. Fouká svěžejší vítr. Chvíli po obědě jsme proto vyrazili na procházku. Do polí se teď nedá chodit, takže po cyklostezce hezky k Dyji. Cesta tam a zpět byla dlouhá něco málo přes 7 kilometrů. Dneska mohla Nela běžet bez vodítka. Nevěřili byste kolik cyklistů vylákalo sluníčko ven. Myslím si, že je to brzy, protože vítr byl místy opravdu dost svěží a mezi poli dost fouká. Nelinka dneska opravdu způsobně běžela. Nevím čím to je, ale bez vodítka chodí mnohem ukázněněji, než s vodítkem. Kromě úžasně modré oblohy jsme pozorovali nádherné krouživé pohyby káněte, případně stříbřité letadla. Bylo nádherně vidět, takže jsem měla pocit, že letadla letí kousek nad hlavou. Doma jsme si s manželem sedli k šálku horké kávy, abych si trošku vydechla než se pustím do žehlení. Nelinka se stočila na pohovce do klubíčka a usnula spánkem spravedlivých. Do večera o ní neuslyšíme, až než se bude chtít přesunout do ložnice. Krásný zbytek víkendu. Rija

Pokus o zachycení dravce v letu:-))

Obvyklá zastávka u sov

Prosím nerušit!

Něco je ve vzduchu

Dneska jsem měla dovolenou. Ve škole jsou pololetní prázdniny, tak jsem si řekla, že po tom náročném měsíci, si volno taky zasloužím. Měla jsem v plánu šít. Dopoledne jsem vyprala, uvařila a nachystala látky. Než jsem se vzpamatovala venku svítilo sluníčko a vzduch voněl jarem. Nejen vzduch připomíná jaro, ale na zahrádce kvetou sněženky. Bylo rozhodnuto. Místo šití jsme šli na procházku. Vzali jsme Nelu a šli pěšky k mamince na kafíčko. Alespoň jsem si změřila cestu, jak daleko je to z chaloupky na nádraží a k našim. Není to taková dálka, takže když bude déle světlo dá se z práce krásně chodit pěšky. Nelinka cupitala celou cestu, jen jí dělalo problém, chodit po správné straně. Nevím, co to má za divné způsoby, že vždy musí jít po opačné straně, než vede cesta. Na sluníčku bylo nádherně a cesta utekla jak voda. Než jsme přišli od maminky, měla jsem prádlo suché, jen nějak nezbyly síly, abych prádlo vyžehlila. Mějte krásné sny a pohodový víkend. Rija

Další kniha

Krásný páteční večer přeji. Než jsme se stačili rozkoukat měsíc leden pomaličku končí. Ve středu jsem dočetla další knihu Wilbura Smitha. Tentokrát jsem sáhla po jiném titulu. Při studování, co vše napsal, jsem narazila na titul Pobřeží v plamenech.Vzpomněla jsem si, že kdysi dávno běžela v televizi minisérie a zatoužila jsem přečíst si právě tuto knihu. Kolegyně nezklamala a knihu mi půjčila. Přečetla jsem ji skoro stejně rychle jako tu první. Děj začíná ve válkou zmítané Francii, píše se rok 1917 a mladá Francouzka se zamiluje do letce anglické armády, který žije v Africe. Po smrti milého, odjíždí do Afriky, aby poznala zemi, kde muž vyrůstal, a která se má stát jejím druhým domovem. Pro ty, kdo knihu neznají víc prozrazovat nebudu. Opět jsem četla jedním dechem a nemohla jsem se od ní odpoutat. Vřele doporučuji. Tentokrát mi kolegyně přinesla pokračování. Celá sága obsahuje 13 knih a pochopitelně, že čtu od prostředka. Naštěstí to až tak nevadí, ale určitě přečtu celé dílo. Mějte krásný nadcházející víkend. Rija

Foto: internet

Zima

Přiznám se, že když jsem po novém roce viděla v televizi obrázky zasněžených hor, měla jsem sto chutí vzít si dovolenou a vyrazit někam za sněhem. Ne že bych byla lyžař, ale procházky lesem, kdy pod nohama křupe sníh jsou úžasné. Když začalo mrznout a na zahrádce ani vločka, snažila jsem se přikrýt co nejvíce rostlin chvojím, aby něco nepomrzlo. A když minulý týden teploty poklesly až na -15 stupňů, začala jsem mít o zahrádku obavy. Doufám, že rostlinky přežijí a nebudu na jaře brečet nad vymrzlými keři a kytkami. Proto jsem v sobotu zajásala, když jsme se probudili do zasněženého dne. Celý den krásně chumelilo, takže jsme vyrazili na procházku. Nelinka byla po pár metrech jako jedna velká bílá koule. Lítala ve sněhu jak šílená a všude strkala ten svůj zvědavý čumáček, skákala a štěkala na padající vločky. Museli jsme jít asi třikrát a stále toho neměla dost. Kočky její radost ze sněhové nadílky nesdílely. Kocour sem tam vykoukl z domečku, aby zkontroloval situaci, kočka občas přeběhla po dvorku a obě se snažily dostat se domů ke kamnům. Nakonec se jim to podařilo. Ještě štěstí, že jsme se stihli pořádně pokochat tou bílou nádherou, protože v neděli rtuť teploměru vystoupala až na 6 stupňů a o zkázu bílé nádhery se postaralo sluníčko. Procházku jsme si sice neodpustili, ale tentokrát se Nelinka vrátila, jako jedno malé černé čuňátko. Sice jsme šli po silnici, ale lítala stejně šíleně jako ve sněhu a od bláta měla zacákanou celou hlavu a uši ušourané až hrůza. Úplně jsem si vybavila záběr z filmu Obecná škola, jak přijel pan Svěrák zacákaný od bláta a ptá se: "Kde jsou moje blatníky"......Nelinka skončila ve sprše. Naivně jsem si myslela, že by chvíli mohla vydržet sněhově bílá. Sice do rána cesty pokryla souvislá vrstva ledu, ale vydatně prší, takže odpolední procházka byla omezena na nezbytně nutnou dobu. Jsem zvědavá, co nám letošní zima ještě připraví za překvapení. Příští týden má být až 13 stupňů. Na zahrádce jsem našla dvě sněženky a v okolních zahrádkách jsou už rozkvetlé celé bílé koberce (musím nutně nasadit další cibulky). Mějte krásné dny a tam kde můžete, užívejte si sněhové peřiny. Rija

zahrádka v sobotu odpoledne

na sněhu se nedá uklidnit

kocour monitoruje situaci z domečku (dělám si legrace, že vykoukne z balkonu)

neděle odpoledne

jako na jaře

i sovy se nechaly vyfotit

pro srovnání rybník před týdnem

hodně naštvaný, protože jdeme kus od domu

Lednové dny

Zdravím po delší odmlce a děkuji za vaše komentáře. Začátkem měsíce jsem si říkala, že své příspěvky budu dávat opět pravidelněji, ale nedaří se mi. Ne že by se u nás nic nedělo, ale v práci je začátek ledna vždy dost hektický a letos obzvlášť. Prvních pár dní jsem nevěděla co dřív. Domů jsem přijela jak přejetá a byla jsem ráda, že je klid. Počasí venku nic moc, po příjezdu z práce už je tma, takže procházka jen přes vesnici a zase honem do tepla ke krbu. Manžel se velmi poctivě stará, abych měla pohybu více. Nenutí mě šlapat na rotopedu, ale když si sám něco usmyslí, jde si za tím. Doma máme už pár let dobře vybavenou posilovnu a on poctivě cvičí, takže i na rotopedu jezdí pravidelně. No, a když už ho vytáhne, tak i já na něj sednu. Jen je tedy velmi nespravedlivé, když on hubne a já ne. Prostě někde je chyba v matrixu. Nejsem na tak pravidelný pohyb zvyklá, takže brzké vstávání, malá procházka a trošku toho šlapání a já si připadám úplně vyřízená. Nemyslím tím psychicky. Takže přes týden jsem ráda, když se usadím ke krbu s knihou. V loňském roce, jsem nepřečetla žádnou pořádnou knihu. Pár povídek, sem tam nějakou pohádku před spaním nepočítám. Proto jsem si řekla, že letos začnu opět víc číst. Od kolegyně jsem měla půjčenou už nějakou chvíli Řeku bohů a nemohla jsem se do ní pořád začíst. Knihu jsem si vzala a tentokrát mě chytla tak, že jsem 700 stran zhltla za týden. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Děj se odehrává ve starověkém Egyptě a příběh vypráví otrok faraonovi ženy. Musím říct, že příběh je tak úžasně napsaný, že jsem měla problém odpoutat se od čtení, abych byla ráno do práce vyspaná. Pokud máte rády historii a starověký Egypt a knihu neznáte vřele doporučuji. A má pět dalších pokračování. Rija

Foto: internet

Krátká vzpomínka na uplynulé dny

Občas se přistihnu, jak chodím po domě a prohlížím si věci, které jsme za těch 13 let, co chaloupku máme, udělali. Mám radost, že se nám daří uskutečňovat naše sny a plány. Kdykoli procházím místnostmi zabrousím pohledem na strop, to je teď moje velká radost. Konečně máme všechny stropy krásné a stále ještě je cítit vůně dřeva, teď ještě umocněna vůní jehličí ze stromečku a větví ve vázách po domě. Ještě je potřeba dodělat ozdobná lišta na ukrytí trubek od topení a schovat kabely od světla, ale to až bude hotová dílna a místo na soustruh, aby manžel mohl vyrobit ze dřeva ozdobu. Těší mě, že jsme do vánoc všechno zvládli a teď si dáme pár týdnů oddych než se pustíme do kuchyně. Rija

V mrazivém sevření

Sníh u nás není, ale mráz umí krásně čarovat. Co víc dodat. Rija