Listopad na konci světa

Po zamračené a uplakané sobotě, kdy bylo celý den nevlídno a tma, jsem se probudila do jasné neděle. Chvíli jsem váhala, jestli dám prát zbytek povlečení, co jsem nevyprala v sobotu, protože jsem nakonec musela mokré povlaky odvézt k mamince. Než pračka doprala sluníčko dokonce už i hřálo. Nakonec jsem zbývající prádlo pověsila všechno ven a do večera krásně uschlo. Sluníčko nás vytáhlo na procházku k rybníku. Nela je pokaždé štěstím celá bez sebe, protože může běhat bez vodítka. U rybníka jsme potkaly rybáře a Nela jako správná ženská, zvědavě pročmuchala rybářům všechny věci. Naštěstí máme pokaždé štěstí, že si svou milou povahou, všechny kolem získá a nikomu to nevadí. Šmudlinka se taky odvážila vyjít před chalupu, ale po chvilce se zase vrátila domů. Po bližším prozkoumání skalky, jsem zjistila, že kvetou petrklíče a rozkvétá i mateřídouška. Na to že je listopad mi neustále kvete měsíček a kokarda je také plná květů. Objevila jsem rozkvetlou i minirůžičku. Skoro celý den Nela běhala po zahradě a blbla s kočkami. Byly nějak moc rozdivočené, protože se nedaly vůbec vyfotit. Bylo tak krásně, že jsme se šly projít ještě k večeru. Zatím pořád chodím jen ve fleecové mikině, ale musím se poohlédnout po nějakém svetru. Přála bych si mít nějaký pletený kabátek, abych ještě teď mohla chodit ve svém krásném ponču, snad někde narazím na něco pěkného. Oblohu už pokryly témné a těžké mraky. Zima se už asi blíží. Konečně jsem si vzpomněla a vyfotila i pár zajímavých pomníků, které tady máme. Zatím se mi nepodařilo zjistit, kdo a proč je postavil. Jsem ráda, že se den tak krásně vydařil i když jsem nečekala tak krásné počasí. Rija

Petrklíč v listopadu

Opět nádherné barvy

Škoda, že jsou všude dráty elektrického vedení

Zahradní chrpa v listopadu

Šmudlinka se dneska nechtěla fotit

Micka na okně, čekající na dobroty