Jaro je tady

První březnový víkend končí a u nás začalo jaro. Včera jsem hořekovala nad chladným počasím, které u nás panovalo. Přes týden teploměr šplhá ke dvacítce, člověk je natěšený na zahrádku a přijde víkend a je zima. Kdyby nefoukal tak studený vítr, tak by nebylo takové chladno. Prádlo krásně proschlo. Odpoledne jsem to už nevydržela a vyrazila na zahrádku. Nedalo mi to a začala jsem připravovat alespoň záhonky. Na dnešek předpověď slibovala déšť. U nás vzácnost. Dopoledne oknem zamrkalo sluníčko a už jsem byla venku. I když foukalo, bylo krásně. Ostříhala jsem, co jsem stihla. Ze země tahala každý lísteček a nestačila jsem se divit, co mi to zase roste. Loni jsem se pokusila k plotu zasadit medvědí česnek a ejhle roste. Několik opatruji jednu bledulku a letos asi deset lístků (jsem zvědavá, kolik bude kvítků). Už týden chodím kontrolovat zahrádku, jestli nekvetou krokusy a dnes koukám žlutá nádhera v plném květu. Vůbec jsem neviděla poupátka. Našla jsem trs fialek v záhonku na zeleninu, tak jsem přesazovala a koukám jedno poupátko vedle druhého. Manžela jsem svým nadšením tak zlákala, že mi pomohl připravit záhonky na zeleninu a upravil prostor, kde bude velký bylinkový záhon. Na podzim jsem vyhodila malý keřík, u kterého jsem se domnívala, že v parném létě uschl. Vzala jsem ho na milost, protože je plný poupat. Dnes byl den plný překvapení. Vůbec mi nevadí, že se nemůžu hýbat a ploužím se tu, jak lazar. Manžel se mi směje, že vypadám, jako kdyby mi po zádech přejel nejmíň tank. Pár týdnů tak ještě vypadat budu, než si tělo zvykne. I když se mraky honily a chvílemi bylo chladněji, tak se nám sluníčko ukázalo a zlákalo nás k první letošní kávě venku. Konečně jsem se dočkala a do podzimu mám o zábavu postaráno. Krásný, první březnový týden. Rija