Příprava na sezónu

Poslední únorový víkend máme za námi, vlastně je za námi skoro i poslední únorový den. Jaro nám klepe na dveře, i když počasí dává najevo, že se zima jen tak nevzdá. Odpoledne sice svítilo sluníčko, ale foukal studený vítr a pocitově to vypadalo, že rtuť klesla pod nulu. Tak jsme byly během chvilky zpátky doma. O víkendu jsme zahájili přípravu na jaro - pustili jsme se do malování. V plánu máme do jara vymalovat celý dům. Už to je zapotřebí. Samotné malování není ani tak hrozné, jako potom ten úklid. V té chvíli bych se raději přikláněla k minimalismu. V mezičase jsem zasedla k šicímu stroji a zahájila přípravu na venkovní sezónu. Nemůžu se dočkat ranní kávy v zahradě, odpoledního klidu na houpačce, či večerního sledování západu slunce se skleničkou něčeho dobrého. Našla jsem doma látku s kočkami a pustila se do práce. Šití mě tak pohltilo, že jsem mezi úklidem, stěhováním a vařením zvládla ušít všechny čtyři povlaky. Trošku to byl boj, protože Máša si také zamilovala mé nové sezení, tak jsme se o křesílko neustále přetahovaly:-)). Teď už jen aby bylo teplo a já mohla polštářky vyzkoušet. Kamarádka říkala, to zas bude mít kočka hezké ležení. Možná, taky:-)). Rija

Volání jara - Jarní výzva 2022

Počasí posledních dní je jak na houpačce. V týdnu se rtuť teploměru vyšplhala až na 16 stupňů, ve středu spadlo pár kapek a od pátku se vrátily ranní mrazíky, ale drží se i sluníčko. Sice mě láká k práci na zahrádce, ale zatím jsem ještě nezačala. Plány na tento víkend máme jiné, ale to až někdy příště. Jaruška , ve čtvrtek, na svém blogu, vyhlásila Jarní fotografickou výzvu. Foťák nosím skoro pořád sebou. Po zkušenost, kdy jsem si řekla, že dnes ho neberu, protože se vlastně nic neděje a chodím pořád stejnými místy a ejhle ono se dělo, tak bez foťáku raději nechodím. Už pár dní před výzvou jsem si všimla, že u nás na jihu je jaro opravdu za dveřmi. Od pátku se dívám pozorněji a přicházející jaro dokumentuji. Pupeny trnek a špendlíků jsou nalité a místy už jen, jen prasknout. Včera jsem si všimla, že na vrbách koukají lístečky. Dnes mě dorazil černý bez, ten už má regulérní lístky. Tudíž jaro je tady. I hladina rybníka je každý den jiná. V podvečer je klidná a lesklá jako zrcadlo a ráno se po hladině prohánějí vlnky, které vytvořil vítr. Nebýt větru, tak je venku krásné teplo. Jen červánky ještě říkají, že jaro tady ještě není. Takovou nádhernou barvu má obloha jen na sklonku zimy. Na zahrádce je jaro také vidět. Jeden druh sněženek odkvetl a další nakvétá, čemeřice je v plné kráse a plná květů. Dnes jsem viděla včelku. Dokonce i bledulka už se rozhodla, že se chce na jaro podívat. Na dvou místech rozkvetly krokusy. Narcisky mají poupata a zjistila jsem, že mi kvete plicník. Zatím jsem na zahrádce ještě nezačala pracovat, protože mám jiné úkoly a musím ještě došít pár restů, ale v nejbližších dnech už začnu. Sice na celý příští týden hlásí ranní mrazy, dokonce prý až -6, tak jsem na to zvědavá. Jaro vítej k nám. Rija

Šicí víkend

 Už je to pár týdnů, kdy jsem usedla za stroj a pokusila se vytvořit podobné věci, na jaké občas narazím a zaujmou mě. Už to vypadalo, že mě chuť na nějaké tvoření opustila. Po svátcích jsem vytáhla zimní dekorace, které většinou vydrží tak do Velikonoc. Jenže stav letošního počasí u nás, už nějaký čas neodpovídá ročnímu období, tak mě vločky začínaly vadit. Jenže, čím ozdobit bydlení, když do jara a Velikonoc je ještě dost času. Došlo na můj oblíbený kanafas, ale něco tomu chybělo. Po týdnu mě napadlo ušít další polštářek a novou dečku. Pořád jsem se nemohla rozhoupat a pustit se do šití. Neplánovaně jsem si domů přinesla zajíce a potom ještě vázu. V sobotu dopoledne, jsme si s Nelinkou udělaly pěknou procházku a po procházce jsem vytáhla látky. Jen jsem je rozdělala, tak se chuť dostavila. Nakonec mě tvoření chytlo tak, že jsem si vzpomněla, že mám někde dvě výšivku. Jednu nedokončenou. Naštěstí mi chybělo jen pár křížků a po pár hodinách vzniklo prostírání a napron do kuchyně. Ještě tu mám pár zbytků na nějaké drobnosti, ale to co jsem chtěla mám hotovo. Při hledání výšivek na mě vypadla látka na kterou jsem skoro zapomněla. Už je nastřiženo a doufám, že brzy bude hotovo. Tentokrát to bude ven. Posezení venku už je za dveřmi, takže nejvyšší čas myslet i na relax po práci, nebo posezení s dobrou kávou. Ale to až příště. Rija

Uplynulé dny

Dní, co jsem nenapsala ani řádku je požehnaně. Nemůžu říct, že jsem tady nebyla. Občas nakouknu na blogy a přečtu si, jak se máte a co nového u vás. Jen nebylo pořádně o čem psát. Ne, že by se u nás nic nedělo, ale některé věci se mi nechtěly psát. Navíc bojuji s šílenou únavou, která okupuje celé mé tělo a jsem ráda, že zvládám, to co zvládám, no spíš nezvládám. Jsem vděčná, že mám tu svou malou bílou potvůrku, i když mi holka stárne moc rychle. Kolem Vánoc jsem začala pozorovat, že ztrácí sluch a momentálně je hluchá úplně. Hodně se bojí a leká, ale když je dostatek světla, tak ji neopouští energie k vycházkám, takže procházky mi nechybí. Ne vždy nám počasí přeje, ale chodíme skoro za každého počasí. Jen v dešti ne, ten Nelinka nemá ráda. Každý den přináší něco nového a krásného. Využívám zimu a brzkou tmu k úklidu skříní, likvidaci zbytečností a třídění. Chystáme se na malování, tak plánuji pár menších změn. Než začne zahradní sezóna, chci mít doma vše hotovo, aby mě nic neodvádělo od práce. Jaro už je cítit ve vzduchu, tak honem musím dokončit všechny zimní plány. Pohodové dny. Rija