První adventní

Dnešním dnem začal klidný adventní čas. Pořád jsem se nějak nemohla naladit na příchod adventu a Vánoc. Každý rok už od začátku října vyhlížím, co nového objevím a bez čeho tentokrát nemůžu být a letos se mi nedařilo. Už to vypadalo, že snad ani zdobit nebudu. To správné těšení mě chytlo, když jsem objevila další drobnosti do vánoční vesničky. Týden jsem tu přistavovala základ, aby se mi všechny ty věci vešly. Pokusila jsem se vymodelovat hory, ale spíš se to podobá chrupu indiánské stařeny, než horám, ale při troše fantazie:-))). Vymodelovala jsem i kopec, protože jsem viděla krásné figurky na saních a lyžaře. První zdobení mě chytlo v pátek. Měla jsem dovolenou a přivezli okno do zimní zahrady. To byla poslední věc, která tam chyběla. Pro letošní rok máme hotovo. Když řemeslníci odjeli pustila jsem do úklidu a vytáhla světýlka. Postupně jsem se přesunula domů. Manžel utekl pro jistotu v sobotu do práce, aby náhodou nedostal nějaký úkol. I tak ho to mé šílenství neminulo. Ozdoby mám krásně srovnané v krabicích a konečně došlo i na popisky na krabicích, aby bylo už na první pohled jasné, co mám kde hledat. Nechtějte vědět, kolikrát jsem jednotlivé krabice měla za ty dva dny vytažené a kolikrát jsem hledala danou věc, kterou jsem nutně právě teď potřebovala, abych mohla uskutečnit svůj záměr:-))). Manžel se uklidit do bezpečí své pracovny a jen zpovzdálí pozoroval a monitoroval situaci. Občas vypomohl nějakým nářadím, či bateriemi. Nakonec jsem vše našla a umístila na své místo. Každý den si přitopíme v zimní zahradě, posedíme u šálku kávy a pozorujeme padající sníh a krmítko plné ptactva. Nemusíme ani na hory:-))). První svíčka už hoří a já můžu do adventního času vkročit v klidu a pohodě. Letošní adventní čas si chci vychutnávat v pohodlí domova. Rija

Bílá pohádka

 Přeji pohodovou sobotu. Musím říct, že jsem ráno s obavami vyhlížela z okna, protože včera sníh trošku tál. V noci sněžilo, protože všechny moje včerejší stopy zmizely a navíc mrzlo. Pro motoristy počasí nic moc, ale pro mě nádhera. Během chvíle se mi změnily plány na dnešní den. Tak jsem změnila plány i já. Oblékly jsme se a vyrazily s Nelinkou na procházku. Včera se stavěla ke sněhu s odporem, ale nejspíš přes noc změnila názor, protože vypadala jak utržená z řetězu. Místy se snažila potápět ve sněhu. Dovádění ji maličko komplikovalo oblečení. Nějak moc holka zhubla a kabátek se jí pletl pod nohy. Takže nakonec jsem jí ho sundala. Naštěstí byla nula a nebyly jsme venku až tak dlouho, aby se nachladila. Doma upadla do pelíšku a spala jak zabitá. Ani vysavač ji neprobudil. Jsem ráda, že jsem si té bílé nádhery užila, dokud byla skoro nedotčená. Rákos kolem rybníka lehl pod tíhou sněhu a krásně se odkryl výhled na celý rybník a ostrůvek. Něco přes den roztálo, ale předpovídají, že by měl ještě nějaký sníh napadnout. Takže se musíme dostatečně pokochat, nejspíš to bude poslední sníh letošní zimy:-))). Krásný před adventní večer. Rija

První letošní

 Dnes jsem měla dovolenou. V plánu jsem měla odpočívat a připravit si výzdobu. Sice se mi to trošku táhne, ale už se blížím k cíli. Naštěstí advent je až v neděli:-)))). Těšila jsem se, jak si uděláme s Nelinkou krásnou procházku a ráno začalo pršet. Postupně se mezi kapkami deště začaly objevovat vločky a během chvíle déšť ustal a sníh padal dál. Máme krásně bílo. Celý den nádherně chumelí a tolik sněhu snad nebylo za celou loňskou zimu. Krmítko bylo v obležení a musela jsem v průběhu dosypávat, jaký tam byl dnes nával. Čekala jsem, že mě Nelinka vytáhne ven. Dřív milovala sníh, ale dnes jen vykoukla ven, cvrkla si na roh trávníku a honem zpátky do pelíšku. Dvakrát provedla kontrolu, jak mi jde práce od ruky a zase se vrátila na místo. Krásný večer. Rija

Zase jsme se o kousek posunuli

 Ne všechny uplynulé dny jsem měla náročné. Našlo se i pár krásných okamžiků. Udělali jsme si s manželem jeden noční výlet. Nočním myslím potmě. Vyjížděli jsme po práci do Uherského Hradiště, kam si jel manžel pro nový dalekohled. Bohužel počasí mu nepřeje, tak jej zatím nemohl vyzkoušet. Při návratu jsme si zašli na večeři a až před restaurací jsme si uvědomili, že je Martina. Kupodivu jsme měli štěstí na volné místo v restauraci a  abychom nekazili tradici, tak jsme si dali husu. Zjistili jsme, že je to vlastně naše první svatomartinská husa. No všechno je jednou poprvé:-))). Já si mohla dát i skleničku mladého vína. Jen jsem litovala, že jedeme za tmy, protože nás navigace vedla přes vesničky a místy, která neznáme. I když jsme přijeli pozdě a vlastně jsme jeli jen noční krajinou, tak jsme si odpoledne užili. Manžel o něco víc než já:-))). Pár dní před ním, jsem měla radost já. Podařilo se nám sehnat řemeslníka, který nám položil dlažbu na chodník u domu i v zimní zahradě. I přes pár komplikací,  jsem se dočkala. Pro letošní rok máme hotovo. Dlažba prostor ještě víc zútulnila. Kytky už si užívají nový prostor a já v hlavě nosím nápady, jak prostor ještě víc vylepšit. Ale opravdu to počká do jara. V pátek přijedou dát okno a před zimou bude úplně vše hotovo. Vychází to tak akorát, protože na tento týden už předpovídají mrazy. Zatím se teplota drží na 10 stupních. Těším se, až si zahradu vánočně vyzdobím a bude plná světýlek. Plánuji vyzkoušet topení a mezi adventní relax a pohodu jsem zařadila i nějaké dobré, teplé pití v zimní zahradě (musím koupit pomeranče). Už se to blíží, tak rychle dokončit poslední úpravy, zabalit dárky a pak si můžu jen užívat. Rija

Na myší frontě zatím klid

Krásný nedělní podvečer. listopad se přehoupl do své poslední třetiny a příští týden už tady budeme mít advent. Nechce se mi věřit, že tady máme nejkrásnější dny v roce. Poslední týdny přeletěly kolem mě, ani nevím jak. Ze začátku to vypadalo, že listopad bude klidný měsíc. Jenže se to potom nějak zvrtlo. Prostě jednoho dne uklízíte nádobí, hlavou vám běží myšlenky, na jaké tvoření se vrhnete, otvíráte šuplík s příbory, a pak se to stane. Z šuplíku na mě vykoukne myš. Vzhledem k tomu, že patřím ke skupině žen, které když vidí tyhle zvířátka, se z klidné a vyrovnané ženy mění v řvoucí saň, kterou popadá amok, jen na pomyšlení, že něco takového prošlo kolem ní. Nastaly manévry. Víc jak týden byla myčka v pohotovosti a celá spodní část linky prošla generální očistou. Mrcha šedivá si ze mě dělala legraci tři, než se chytla do pastičky. Mezitím bylo objeveno domnělé místo, kterým by se ta potvora mohla dostat do domu. Už jsem si chtěla dodychnout, když tu další den ráno slyším divný zvuk. Chvíli jsem si myslela, že jsem paranoidní, když jsem uviděla další šedivou příšeru. Do večera byla lapená. Celý víkend jsme šoupaly nábytkem a snažili se najím nějakou díru, kterou k nám ta mrcha vešla. Ze zoufalství manžel utěsňoval i škvírky, kterými by sotva prolezla stonožka natož šedivá zrůda. Přikoupili jsme pasti a kyž se z jedné ztratila návnada, tak jsem byla rozhodnutá odstěhovat se. Během dalších dnů se chytily ještě dvě zrůdy a my našli ještě jednu škvíru. Musím zaklepat, ale od pondělí, kdy se chytila poslední šedivá zrůda, máme klid a pastičky jsou stále plné návnady. Mám za sebou nejdůkladnější vánoční úklid jaký vás napadne jen v nejhorších nočních snech. Jíst bychom mohli i z podlahy, protože je několikrát vydesinfikovaná (zlatý kovid, protože tolik desinfekce běžně doma nemám). Jenže do Vánoc daleko, tak proč si nestřihnout nějaké další úklid, když už to mám tak bezvadně nacvičené. V největším stavu zoufalství, jsme pěnou vyplnily škvíry kolem zdí u stropu a pěna svou rozpínavostí vlezla i tam, kde jsme ji nechtěli. Takže jsme se rozhodli zakrýt rohy okrasnou lištou. No, co vás budu zbytečně napínat. Vzhledem k tomu, že máme víc jak sto let starý dům a i přes veškerou snahu zedníků, se jim nepodařilo vyrovnat zdi, tak dostupné lišty prostě nepasují. Manžel se rozhodl z dostupného materiálu vyrobit, to co potřebujeme. Takže momentálně nám od stropu vedou k podlaze vzpěry, které drží lišty u stropu, než zaschne lepidlo, protože do některých míst prostě hřebíček přitlouct nejde. Do doby, než budeme moct sundat vzpěry, tak si hraji a přemýšlím, proč jsem tady lítala jak šílená s hadrem, když si pak uděláme další nepořádek. No přeci, abych nevyšla ze cviku, ne:-))). Přeji vám krásné a pohodové dny do začátku adventu. Rija

                                                   Vzhledem k tomu, že jsem vlastní foto nepořídila, 

                                                        tak jedno z internetu:-)