Je doma

 Co je? Kdo je? V pátek konečně dorazil můj narozeninový dárek. Před pár týdny, jsem se dívala v televizi na zahradní proměny a měli tam krásnou zastřešenou lavičku. Tak jsem si povzdychla, že něco takového bych si jednou přála mít doma. Manžel se toho chytil a začali jsme hledat, jestli něco takového se nedá pořídit i u nás. Horko těžko jsme našli jeden odkaz, kde nabízeli vyrobit zastřešenou lavičku. Manžel zavolal a lavičku objednal. Trvalo to sice delší dobu, ale kdo si počká ten se dočká. Lavičku čekalo hned v  sobotu zatěžkávací testování. V noční košili, s dekou (protože bylo dost chladno) a šálkem kávy, jsem šla otestovat,  jaká budou moje nadcházející víkendová rána. Nelinka se okamžitě přidala. Máši to chvíli trvalo, protože nejdříve musela naštvaně obhlédnout, co to zase za věc přibylo do jejího teritoria. Když zjistila, že věc není nebezpečná, vyskočila za námi a obě holky se k sobě stulily a relaxovaly se mnou. Lavička má jeden závažný nedostatek - chybí odkládací plocha na hrníček:-))). Nevadí, budu si hrníček držet v rukách. V neděli mi společnost dělalo ptactvo z okolí. Na plotku se dohadovali tři vrabčáci, na střeše zpíval rehek a v trávě pobíhal kos. Pro foťák se mi nechtělo, abych společnost nevyplašila. Teď musíme lavičku natřít a mě čeká ušít potah na sedák. Polštářky s kočkami mám nachystané. To se to bude lenošit. Rija

Před deštěm

 Včera jsme z práce dorazili o něco později než obvykle a na obloze už se shromažďovaly mračna, tak jsem šla vyfotit kosatcový záhon, který letos nádherně kvete. Při té příležitosti jsem se prošla svou zarostlou džunglí a udělala pár fotografií. Na zahradě je vidět, že je taková unavená. Dnes už vypadá mnohem lépe. Bojovat s plevelem snad začnu zítra a budu doufat, že do neděle prokoukne. Původní záměr byl, vytvořit v zahradě řád s krásnou uspořádanou výsadbou, ale dopadlo to, jak to dopadlo. Když já nemám to srdce vyplet kytky, které se vysemenily na špatné místo. Sem tam něco málo usměrním, ale nakonec si stejně rostou neorganizovaně. Mezi kosatci kvetou kopretiny, orlíčky si odskočily na návštěvu mezi mavuně. Radost mi letos dělá zvonečkový klematis Sophie. Ještě loni kvetl málo, ale letos je obsypaný malými modrými zvonečky. Za pár dní rozkvete další klematis temně červený. Z něj se stává nezdolná Adéla. Dnešní déšť zahrádce prospěl a při podvečerní procházce, jsem našla další ukrytá poupátka. Květen je na zahrádce nejkrásnější. A podvečer je plný opojných směsic vůní. Škoda, ž se vůně nedají zachytit, přidala bych je k fotkám. Pohodový večer. Rija

Pygmalion

 Moc jsem toužila tuto hru vidět. Znám jen muzikál My fair lady, ale hru jsem nikdy neviděla. Navíc mě zaujalo obsazení. Jan Šťastný, Šárka Vaculíková, Tomáš Töpfer, Svatopluk Skopal nebo Libuše Švormová. Děj určitě nemusím připomínat. Příběh květinářky Lízy a profesora Higginse zná snad každý. Po dlouhé době jsme zavítali do divadla a já se těšila jak malá holka. Herecký koncert Šárky Vaculíkové a Jana Šťastného byl fenomenální. Tomáš Töpfer byl úžasný. Svatopluk Skopal snad nestárne. Vystoupení Libuše Švormové mi potvrdilo, že je to paní herečka. A když jsem později zjistila, kolik jí let, tak před jejím projevem a vitalitou smekám. Během pár minut mě představení doslova pohltilo a já si podívanou moc užívala. Smíchem jsem si prodloužila život o pěknou řádku dní. Ve vinohradském divadle jsem byla ještě jako studentka. Od té doby se mi to nepodařilo, až nyní. Moc děkuji všem hercům za to, že jsem mohla tuhle nádhernou podívanou vidět a užít si okouzlující atmosféru. Rija

                                                   Foto jsem si vypůjčila ze stránek divadla

                                                   Foto jsem si vypůjčila ze stránek divadla 

Ve víru velkoměsta

 Před pár týdny jsem se, z nějakého nevysvětlitelného popudu, dívala na programy divadel. Zastesklo se mi po kultuře. Kdysi dávno jsme jezdili skoro každý měsíc a je to už nějaký čas, co jsme byli naposledy. Jenže z programů brněnských divadel jsem si nevybrala. Mrkla jsem na pražská a zaujalo mě představení na Vinohradech. A bylo rozhodnuto. Spojíme touhu po kultuře s příjemným pobytem v Praze. Našli jsme ubytování a já se začala těšit. V pátek jsem odešla o něco dřív, abychom zvládli jízdu po D1. Měli jsme štěstí a cesta proběhla v pohodě. Tentokrát jsme byli ubytovaní dost daleko od centra, ale kousek od metra. První kroky byly na Kampu. Kdykoli jsem v Praze a čas mi to jen trošku dovolí, tak musím na Kampu, mrknout na Werichovu vilu, zamávat chobotnicím v Čertovce a teprve pak jsem spokojená. Přes Karlův most jsme došli na Staroměstské náměstí a dál až k Prašné bráně. Na hotel jsme se vrátili tak akorát včas. Během chvíle se přihnala příšerná bouře a déšť. Chvíli jsem měla pocit, že brzy někam odletíme. Naštěstí brzy bylo po všem. Jen ráno bouřku připomínal zlomený strom u hotelu. Po bouřce se vzduch vyčistil a příjemně se ochladilo. Moc času jsme neměli, ale chtěla jsem vidět něco, kde jsem ještě nebyla. Vyrazili jsme směr vinohradské divadlo. Kostel sv. Ludmily byl zavřený, tak jsme pokračovali dál směr Havlíčkovi sady. Úžasné místo. Měli jsme štěstí a moc lidí tam dopoledne nebylo. Prošli jsme se parkem kolem Gröbovy vily a Viničního altánu. Kochala jsem se stromy a klidem, který se kolem mě rozprostřel. Obešli jsme část sadů a došli jsme k umělé jeskyni - grottě se sochou Neptuna uprostřed. Jen škoda, že jsme neměli víc času a museli se vrátit zpět, abychom se stihli nachystat do divadla. Po divadle jsme zvládli ještě krátkou procházku Malou stranou a v neděli jsme se vrátili zpět. Bylo to sice dost hektické, ale užili jsme si krásný víkend. Naposledy jsme v Praze byli loni v srpnu a je vidět, že se situace po covidu začíná vracet do normálu, přibývá návštěvníků. Oblíbená místa se zaplňují a Praha ožívá cestovním ruchem. V Praze jsem byla už po několikáté a stále objevuji nová a nová místa. Už se těším, na další návštěvu. Rija

Zatmění Měsíce

 Budíček pro dnešní den byl jasný 4:00. Byla jsem vzhůru už něco kolem půl. Touhle dobou se budím běžně, tak mi to nepřišlo ani tak hrozné. Vyrazili jsme kousek za vesnici. Zrovna se probouzel nový den. Ptáci nesměle pípali, v nedalekém hájku tokal bažant a na obloze se nesměle krčily poslední hvězdičky. Nebo spíš planety. Venuši a Jupiter poznám pouhým okem, Mars byl špatně vidět a Saturn jsem nenašla. Vzduch voněl a na obloze svítil Měsíc. Pohledy, jak stvořené pro mou romantickou duši. Po chvilce čekání to začalo. Kousek po kousku se Měsíc začínal ztrácet v černé tmě. Na jedné straně nesměle vystrkovalo sluníčko své paprsky a druhé straně se ztrácel Měsíc. Ten nádher ý obraz maličko pokazil mráček, který se začal roztahovat přes právě zapadající Měsíc. Začalo svítat a poslední zbytky Měsíce zmizely v začínajícím dni. Stálo to za to. Ještě jsme s Nelinkou zvládly krásnou procházku kolem rybníka, po kterém se nesměle převalovala ranní mlha. Obraz krásného dne byl dokonán. Krásně nám ten týden začal. Jen tedy odpoledne jsem neudělala nic. S knihou v zimní zahradě bylo nádherně. Další částečné zatmění bychom mohli spatřit už příští rok. Uvidíme, jestli budeme mít štěstí, jako dnes. Rija