Úplně poslední

 Dopoledne jsem neuváženě šlápla na váhu a objevené číslo mě doslova vyděsilo. Oběd jsem šoupla do trouby a vyrazila s Nelinkou se vyvětrat. Nelinka byla dnes ve výborném rozpoložení, tak jsme ušly poměrně dost a ona ještě cestou pobíhala a dováděla jako, když byla ještě malé štěně. Sice ež jsme se vymotaly, tak se schovalo sluníčko, ale venku bylo příjemně. Po dlouhé době byl jasný obzor a krásně bylo vidět do dálky. Pálava svítila do dálky a vysílač byl jasně vidět i mým slepým okem:-))). Cestou domů mi nádherně zapózovala poštolka. Většinou mě tak blízko nepustí, ale nejspíš byla unavená a potřebovala si odpočinout. Nelinka doma upadla do pelíšku a nepohnula s ní ani vůně, která se linula z kuchyně, když jsem otevřela troubu. Přišla, až když zařinčely talíře (a to jsem si myslela, že už je hluchá). Než jsem uklidila kuchyň objevilo se sluníčko a obloha zazářila krásnou modří. Manželovi to nedalo a prý jestli se nepůjdeme projít. Na klíčové slovo vyletěla naše střela z pelíšku. Únava byla ta tam. Než jsem se oblékla, tak jsem měla pocit, že ten malý šakal zboří svým štěkáním dům:-). Takové nadšení dvakrát po sobě, v krátké době, jsem u ní už dlouho nezažila. Tentokrát sluníčko vydrželo celou dobu. Tentokrát jsme se vydali kolem sklepů. Opět mohla běhat bez vodítka a lítat jak zběsilá. Ke konci cesty už na ní bylo vidět, že toho má plné zuby, ale doťapkala statečně až domů. Obzor byl stále krásný, tak jsem pro změnu měla možnost vidět Svatý kopeček nad Mikulovem a kousek dál Stolovou horu, nad kterou létali paraglidingisté, Ty ale odhalil objektiv fotoaparátu, tak daleko moje oko nedohlédne. Závěr cesty byl naprosto kouzelný. Zjistili jsme, že se na borovice v centru obce vrátili kalousové. Před pár lety jsme je náhodou, při jedné zimní procházce, objevili v korunách stromů. Chodili jsme pozorovat hodně často. Jenže pak se začalo kousek dál stavět a kalousové odletěli. Létali kolem rybníka a měli jsme možnost je pozorovat u nás na zahradě. Časem zmizeli i odtud. Dnes jsme náhodou viděli jednoho letět a měli jsme štěstí, že se nechali i zvěčnit. Uletěli, až když jsem udělala fotku. S Nelinkou máme v nohách 8 km a krásně jsme ukončily naše letošní procházky. Rija

PF 2022

 Chtěla bych dnes poděkovat všem čtenářům, kteří sem rádi chodí číst, nebo se i zasnít. Chci poděkovat všem, kterým stojí moje slova za to, aby tady nechali milý komentář a poděkovat těm, ze kterých se stali přátelé. Věřím, že se tady budeme setkávat dál a já budu stále hledat zajímavá témata, o kterých bych mohla psát. Všem vám přeji, aby ten nový rok byl mnohem klidnější a pohodovější než ten uplynulý.

Rija

Poslední v tomto roce

 Počasí nám ve volných dnech moc nepřálo a jakmile sníh začal odtávat, tak se moc nedalo chodit ani do přírody, abychom se domů nevraceli jak čuňátka. Jenže mě už začal chybět pořádný pohyb, a tak jsme si řekli, že vyrazíme na výlet. Včera sice nebylo počasí nic moc, ale déšť předpovídali až na odpoledne. Takže jsme se dopoledne sbalili a vyrazili do Jevišovic. Je to menší městečko nedaleko Znojma. Jsou tam hned dva zámky, krásný park a natáčel se tam jeden díl Četnických humoresek. Po pár kilometrech jsem trochu litovala, že jsme vyrazili, protože všude ležela těžká hustá mlha. Naštěstí, když jsme dorazili k cíli, tak se mlha rozestoupila a oblohu zalilo nádherné slunce. Bylo tam poměrně víc sněhu než u nás a v kontrastu s modrou oblohou a sluncem, to bylo úžasné. Starý zámek leží na mírném kopečku a je krásně opravený. Nový zámek leží na opačném konci městečka a kolem něj je krásný park plný barokních soch. Ve Starém zámku je muzeum, které bylo zavřené a v Novém zámku je Dům seniorů, ale park je volně přístupný. Sluníčko si pěkně zahrávalo se stromy a celým parkem bylo slyšet příjemné šumění padajících kapek vody. Ptáci si také užívali sluníčka a k mé radosti se i přiblížili, abych si je mohla prohlédnout. K mé velké radosti se objevil i brhlík a pár minut postál, abych si ho mohla prohlédnout. Bylo to moje první živé setkání s tímto malým ptáčkem. Pomalu začala obloha šednout a ochladilo se a mi dostali hlad. Tak jsme se rozhodli zajet do Znojma a dát si něco k jídlu. Než jsme se najedli tak padla opět mlha a začalo pršet. Byli jsme rádi, že se nám den tak vydařil a s krásnými zážitky se vrátili domů. Dnes celý den prší a ani Nelince se nechce vytáhnout čumáček z domu. Uvidíme, co nám přinese poslední den v roce. Rija

Povánoční střípky

 Dlouho očekávaný den utekl, ani netuším jak. Celý advent jsem se těšila, jak si ty letošní svátky užiji u pohádek, protože jsem si vše naplánovala, tak abych mohla relaxovat u pohádek. Jenže ouha, něco se někde pokazilo a mě televize nějak nelákala. Viděla jsem vesměs ty večerní, jako hlavní program. Přes den na televizi nedošlo. Na Štědrý den, ostatně jako každý rok, jsem balila dárky. Netuším, čím to je, ale každý rok mám dárky nakoupené s předstihem, obalový materiál také, ale na balení dojde až na Vánoce. Každý rok si naplánuji, jak tentokrát originálně dárky zabalím a pak jsem vděčná za lepící pásku:-)))). Letos jsem se rozhodla, že to moje ledabylé balení trošku ozdobím a ještě na poslední chvíli jsem vystřihovala z časopisu, překrásné jmenovky. Sice jsem si s tím dost dlouho hrála, ale i tak jsme vše zvládli v klidu a pohodě včas. Já se alespoň na chvíli zastavila a uklidnila, protože vystřihování není zrovna moje hobby. Týden před svátky jsem si usmyslila, že stejně něco musím upéct:-))). Nakonec z toho bylo pět druhů. Navíc jsem zjistila, že moje sváteční tabule je okoukaná, tak jsem si ještě rychle vymyslela změnu a ušila nový napron a prostírání. Klasika, jako obvykle vše na poslední chvíli:-))))). Sama jsem se divila, že v tom zmatku, který jsem si vyrobila vlastní vinou, jsem zvládla upéct i dvě vánočky a jako zázrakem ani jedna nepraskla, ani jinak se nezdeformovala. Jednou podělím maminku s tetou a druhou sníme my. Vše šlo dobře, jen maličko zastávkoval stromeček. Pořídili jsme si nový stojan a stromečku se nejspíš nelíbil, tak upadl. Naštěstí jsem na něj letos nedala moc skleněných ozdob, tak moc střepů nebylo. Kéž bychom měli štěstí po celý následující rok:-)))). Ježíšek byl štědrý a chodil hned natřikrát. Poprvé jsme byli jen sami dva, druhý den dojela maminka s tetou a v úterý přijeli kluci a měli jsme další nadílku u babičky. Musela jsem být opravdu hodná, protože tolik dárků jsem ani nečekala. Přála jsem si parní čistič a Ježíšek mi přání splnil. Dalším úžasným dárkem bylo internetové rádio, protože u nás na konci světa je signál takřka zázrakem. A další dárky byly nádherným bonusem. Velkým překvapením byla fontána na zahradu na solární pohon. Teď jen najít nejvhodnější místo a vytvořit kolem něj zajímavé pozadí. Mám do jara o zábavu postaráno. Dalším šokem byla sada yankee candle. Po něčem podobném jsem dlouho toužila, jen jsem nenašla tu pravou k nám. Ježíšek našel. No a v neposlední řadě překrásný tepaný vysoký tříramenný svícen. Kniha, nádherný diář se zajímavou tužkou. květináč a šátek. Samozřejmě toho bylo mnohem víc. Celou vánoční atmosféru jen umocnil sníh, který u nás začal padat na první svátek a vydržel do včerejšího dne. Bílé Vánoce si tady snad ani nepamatuji. Stejně nejkrásnějším dárkem pro mě bylo, že jsme se všichni sešli pohromadě a společné chvíle jsme si báječně užili. Nedaří se nám to tak často, sejít se všichni naráz. Tak snad se v tom nadcházejícím roce budeme scházet častěji. Rija