Východ slunce nad Mikulovem

Krásný první jarní den. Musím poděkovat za komentáře, které u mě zanecháváte a za návštěvy. Nikdy mě nenapadlo, že budu někdy psát takový virtuální deník a hlavně, že budu mít vůbec co říct. Měla jsem strach, že se u nás nic neděje a že není o čem psát. Když se člověk podívá na obyčejné všední věci z jiného pohledu, tak už nejsou vůbec obyčejné a zdají se být zajímavé, krásné. Jen je potřeba dívat se na svět otevřenýma očima. Zrovna dnes se mi naskytl takový jeden všední pohled. Každý den vychází slunce, někdy je schováno za mraky, jindy pod mlhavým závojem a nejkrásnější je, když je obloha čistá. Řeknete si, že je to zcela běžná věc. Jenže pak se zadíváte na oblohu a šedivá oblaka se při vycházejícím slunci začnou barvit do růžova, červena, ruda nebo zlatava. Všechny ty barvy se roztékají po obloze a tvoří úžasný obraz. Tak přesně tohle mi obloha poskytla dnes ráno. Rudá barva se rozprostřela mezi Pálavou a Stolovou horou, při další zatáčce se objevil svatý kopeček se zámkem, a pak už jen pohled na zámecké věže zalité sluneční září. Než jsme projeli ulicí, už bylo vidět celé slunce. Viděla jsem to mockrát, ale pokaždé propadnu tomu velkému kouzlu přírody. Jen škoda, že se mi foťák odebírá do věčných lovišť. Už se těším na nový. Rija