Cestou do práce

Každý rok přes prázdniny dojíždím vlakem do práce. Sice vstávám o něco dřív, ale je to vykoupeno krásnými rány. Mám úžasný výhled na vinice, východ slunce a když mám štěstí, tak se potkám s nějakým zvířátkem. Skoro každý rok mě přijde potěšit srnka. Letos už jsem si říkala, že se mi někde toulají. Ve čtvrtek jsem se dočkala, možná to bylo tím, že jsem byla na zastávce úplně sama. Přicházela jsem ke kolejím a vůbec jsem si jí nevšimla. Překvapilo mě, že byla dost blízko, než obvykle a nechala mě vytáhnout foťák a ještě se krásně předváděla, abych si to užila i já. Měla jsem štěstí i v Břeclavi. Než dojdu do práce, tak přecházím lávku přes Dyji. Většinou se na vodě prohání kačeny, nad hlavou mi létají racci a když mám velké štěstí tak u břehu stojí volavka popelavá. Tentokrát se ve vodě brouzdala volavka bílá. Jen se nechtěla narovnat, asi právě snídala. A ještě jedno zvířátko se mi podařilo zachytit. Sice ne cestou do práce, ale na zahrádku mě přiletěl pozdravit můj kamarád strakapoud. Každý rok oťukává sloup elektrického vedení. Je to taky jeden z mála dřevěných sloupů, které tady ještě máme. Loni si do prasklin ve sloupě schovával jablka, letos lískové oříšky. To jsou takoví mí kamarádi, kteří mě pravidelně provází na mých cestách. Potkávám ještě čápa, ale toho se mi nedaří zachytit. Párkrát se mi stalo, že jsem neměla foťák a dost často, když jedeme autem. Tak snad se ještě podaří. Přeji krásné a pohodové dny. Léto se přehouplo do své druhé třetiny, tak snad nám přinese klid a pohodu. Rija

Levandule

S malým zpožděním jsem, ještě před dovolenou, zahájila sběr levandule. Každý rok si říkám, že musím vychytat ten správný okamžik, než začne pořádně kvést a pokaždé tu správnou dobu prošvihnu. Do pytlíčků to nevadí, ale do kytic, je to horší. Začnou moc brzy opadávat a místo parády, je z nich akorát binec a jdou stejně do pytlíků. Jeden keř jsem otrhala ještě před dovolenou a udělala jsem z ní tři kytičky, něco málo nasušila a jednu velkou kytici na krb. Další keře půjdou už jen nasušit a do pytlíčků. Miluji, když otevřu skříň a kolem nosu mi proletí závan levandulové vůně. Keře stále krásně kvetou, tak stříhám postupně, aby si včelky užily, co nejdéle. Každý den jsou keře obsypány včelkami a nádherně to kolem bzučí. Jen letos jsem se s výzdobou víc nerozjela, protože neustále něco někde děláme a nemám tu správnou pohodu, abych si výzdobu vychutnala. Je to něco za něco. Až bude hotovo, tak přijde čas na pohodu a relaxaci. Rija

Za hranice všedních dní - den čtvrtý - na kole za poznáním

 Středa byla posledním dnem v karlovarském kraji. Počasí nám přálo, tak konečně došlo, v mém případě, na jízdu na kole. Původní plán byl, malá projížďka po okolí Františkových Lázní a místními parky. První zastávkou byla přírodní rezervace Amerika a přilehlý lesopark. Pokoušela jsem se zvěčnit lamu, ale zjevně nesdílela mé nadšení k fotografování. Já se také nerada fotím:-))). Původně jsme se měli vrátit do města, ale při sledování mapy jsme plán změnili. Pojedeme se podívat na hrad Seeberg. Manžel mě ujistil to dáš. Dala, ale jen skoro. Síly na vyšlapání kopečků jsou, ale plíce to nějak nedávají. V jednom místě, jsem musel slézt z kola a chvíli jsem funěla jak parní lokomotiva. Nakonec jsem k hradu dojela. Když jsem chytla dech, tak už to šlo hladce:-))). Přestože do otevření restaurace ještě nějaký čas scházel, číšník se při pohledu na mé staré a schvácené tělo smiloval a přinesl nám tureckou kávu a výbornou malinovou limonádu. Po načerpání sil jsme vyrazili k dalšímu hradu - Vildštejn. Jeli jsme krásnou krajinou, dokonce jsme projížděli kolem pramenu známé Kyselky. Jak by řekl manžel, terén byl mírně zvlněný a opět mi na kousku došel dech, ale jinak byla jízda úžasná. Přivítal nás čáp, který zrovna uklízel hnízdo. Alespoň se tak domnívám, protože z něj něco vyhazoval a malý čáp to nebyl:-))). V podhradí jsme objevili příjemnou restauraci a dali si lehký oběd. Cesta zpět už nebyla tak zvlněný, měla jsem pocit, že víc jedu z kopce. Po malém odpočinku na pokoji a dobré kávě, jsme vyrazili na rozhlednu Salingburg a dojeli až k řece Ohři. Celkem jsme najeli 38 km. Jsem se sebou spokojená. Dovolenou jsme zakončili návštěvou zámečku Kynžvart, když jsme jeli na plzeňskou dálnici. Měli jsme štěstí a díky navigaci jsme se vyhnuli jedné větší koloně, před Prahou. Dovolenou jsme si užili do poslední minuty. Rija

Karlovy Vary - Vánoční dům

Asi se divíte, že jít navštívit Vánoční dům uprostřed léta, je trochu zvláštní. Omyl, byl to ten nejbáječnější nápad, jaký kdy manžel dostal. Protože zajet se podívat do Vánočního domu, byl jeho nápad. Jen to bylo trochu, jako dráždit hada bosou nohou:-))). To bylo jako pustit dítě do nějakého kouzelného zámku. Jedna část byla věnovaná vánočním ozdobám, další vánoční vesničce a poslední muzeum medvídků. Nejdříve jsme se šli podívat na vánoční ozdoby a dekorace. Bylo to jako, když člověk přestoupí práh reality a ocitne se v pohádce. Všude spousta ozdob, dekorací v různých barvách, tvarech, na co si jen vzpomenete. Já měla oči jen pro medvídky. A že jich tam bylo. Vyberte si z toho množství dekoraci a nenechte tam celoživotní úspory:-))). Manžel se mi smál, protože mi přecházel zrak. Nakonec jsem si vybrala malou medvědí ozdůbku na medvědí stromeček, přívěšek na klíče a malého plyšového medvídka. Celou atmosféru umocňovala vánoční hudba. Naštěstí zbytek expozice bylo už jen muzeum. Kdyby ne, tak nevím, jak to se mnou dopadlo. V expozici vánoční vesnička, jsem nevěděla, co dřív obdivovat:-))). Jsem si myslela, že mám vesničku velikou. Kdepak, klidně můžu přistavovat dál:-))))). O muzeu medvídků se raději ani nebudu rozepisovat. Až uvidíte obrázky, uvidíte, jak moje srdíčko plesalo nad vystavenými exponáty. Musím říct, že ten kdo měl nápad s tímto záměrem, musel mít duši dítěte. Dovedu si představit, jak celá expozice musí působit na děti. Mě by odtud nedostali:-))). Dokonce v kavárně jsme dostali cukr s obrázky medvídků. No, co víc si přát. Rija