Světla a světýlka

 Po dlouhé době nám počasí opět předvádí, jak vypadá pravý podzim. Marně vzpomínám, kdy naposled byl takový pošmourný a sychravý podzim, jako letos. Trošku jsme pozapomněli, že takhle skutečně vypadá. Blíží se dušičky a počasí je přesně dušičkové. Čím jsem starší, tím méně mě podzimní počasí vadí (tedy až na to, že mi chybí sluníčko - světlo). Včera odpoledne na chvíli vyšlo sluníčko a jako bych dostala nějaký impuls, v té malé chvíli jsem stihla umýt poslední dvě okna, která mi zbývala. Při té příležitosti jsem obrala suché listí a uvadlé květy z kytek, které jsem byla nucena zazimovat v obýváku. Není to pro ně zrovna nejlepší zimoviště, ale tak nějak zimu přežijí. Při té příležitosti jsem vytáhla svíčky a světýlka a rozvěsila na krbu. Jsem ráda, že existují svíčky na baterku, protože nemusím mít strach, že podpálím dům. Samozřejmě na stole mám vždy nějakou opravdovou svíčku, aby mi navodila pocit tepla. Včerejší večer byl ve znamení relaxace. Pustila jsem si příjemnou hudbu, zapálila svíčky a pozorovala oheň v krbu. Pozorovat ty miliony jisker, to je úžasně uklidňující a mnohem lepší než uspávací prášek. Jen se mi poslední dobou nedaří moc dlouho sedět v klidu. Mám pocit, jako bych seděla na jehličkách, které mě nutí neustále někde pobíhat. Včerejší večer jsem si ale opravdu užila. Večer si užil i manžel, protože se na chvíli vyjasnilo a mohli jsme si po delší době opět prohlédnout saturn. Rija

Skvrny na Slunci

 Sváteční den se vydařil na 100%.  Takových dnů bych brala víc, jenže předpověď počasí hlásí pravý opak. Krátké dny nejsou nic pro mě. Sluníčko se sice snažilo, aby vyprané prádlo uschlo, ale nakonec jsem musela větší část převěsit do domu, aby mi zítra nezmoklo. Podařilo se mi vyčistit záhony, naplnit popelnici s bio odpadem a manžel mi objednal nového pomocníka do domácnosti. Chtěli jsme využít volných dní a pozorovat hvězdy, ale v podvečer přiletí mraky a je po dívání. Tak manžel vytáhl dalekohled odpoledne, místo okulárů namontoval clonu a pozorovalo se Slunce. Měli jsme štěstí, byly vidět i skvrny. Neodolala jsem a vyfotila i naše mazlíky. Jakmile se něco děje, u všeho musí holky asistovat. Škoda jen, že jim nevydržel pohled, který měly, než jsem vzala do ruky foťák. Přeci mi nebudou dělat modelky. Ale i tak je jejich hlídací poloha úžasná. Chvílemi jsem měla pocit, že stačí málo a promluví. Můžu se taky kouknout? Ukaž, co tam vidíš? Těch otázek by mě napadlo víc. Se zvířátky se nemůžeme nikdy nudit. Rija

Skleněný oceán

Přestože je už pokročilé dopoledne, tak teprve teď se začíná za okny probouzet krásný slunečný den. Je tady podzim se vším všudy a rána už skoro pravidelně ukrývá mlha. Ještě před chvílí byla venku mlha, že by zabloudil i Rákosníček, ale teď už sluníčko ukazuje svoje paprsky. Počkám ještě chvíli až rtuť teploměru popojde kousek víc k desítce a půjdu na zahradu. Stále na mě čeká nedokončený záhon. Musím využít slunečného dne k práci, protože od zítřka má opět pršet. Těšila jsem se, jak využiji tolik volných dní k práci venku a místo toho mě nejspíš čeká odpočinek s knihou. Právě před pár dny jsem jednu zajímavou přečetla. Jmenuje se Skleněný oceán a napsaly ji hned tři autorky najednou. Tip na knihu jsem, jako většinou, dostala od kamarádky. Na pozadí válečné tragédie, potopení zaoceánského parníku Lusithania, se odvíjí moc zajímavý a krásný příběh. Příběh má dvě historické linky, které se vzájemně proplétají, aby nakonec dospěly k rozluštění děje. Mladá žena, hledá námět pro svou další knihu, když najde písemnosti po svém dědečkovi, který se jako mladý stevart plavil na Lusithanii a vydá se hledat další podrobnosti. Tak začíná současná dějová linka. Historická začíná ve chvíli, kdy bohatý manželský pár nasedá na loď a čeká je plavba do Anglie. Co vše se odehraje za těch pár dní, které lodi zbývají do potopení, je obsahem příběhu. V knize nechybí láska, napětí, skoro špionážní nádech a krásný děj. Takové příběhy mám moc ráda. Kniha tak akorát pro tyto dny. Už mám rozečtenou další knihu a někdy příště vás s ní také seznámím. Tak pohodový sváteční den. Rija

Podzimní procházka

Dnes jsme přijeli z práce o něco dřív, než je zvykem, tak jsem přemýšlela, jak naložit z časem navíc. První, co mě napadlo, byl úklid. O víkendu jsem trošku lenošila s knihou, tak jsem si říkala, že to napravím. Jenže, než jsme přijeli domů objevilo se na nebi sluníčko. Sice takové trošku zapadající a rozmazané, ale bylo. Tudíž o plánu bylo rozhodnuto. Jen jsem si začala oblékat kalhoty, Nelinka okamžitě pochopila, co ji čeká a zbytek oblékání byl v poklusu. Přestože poslední týdny připomíná jezevce zakutaného v noře, jakmile uvidí vodítko, změní se v divokého šakala a není k utišení, dokud není venku. Původně jsem vyrazila jen k rybníku a zpátky, ale venku bylo tak krásně, že jsme se vydaly do polí. Děkuji za asfaltovou cyklostezku, protože dřív se po polních cestách nedalo tak daleko dojít, abychom obě nevypadaly jako čuňátka. Máme štěstí, že jen velmi zřídka potkáváme nějaké jiné lidi, tak Nelinka může běhat bez vodítka. Dnes jsme potkaly dva cyklisty a dvě běžce, takže pohoda. Neustále sebou nosím foťák, tak jsem se pokoušela zachytit pohodu odcházejícího dne. Hladina rybníka vypadala jako by byla ze skla. Čekala jsem, jestli se mi nepodaří zachytit nějakou rybu, ale dokud jsem měla foťák v pohotovosti hladina se ani nepohnula. Jakmile jsem foťák schovala, ryby začaly zvědavě vykukovat. Asi se styděly a nechtěly se fotit. Je vidět, že je stále teplo a vlhko, protože cesta byla lemována houbami. Ty se nestyděly a krásně mi ukazovaly své kloboučky. Věděly, že jim nebezpečí nehrozí, protože bezpečně poznám babku a muchomůrku. Sem tam jsem narazila na osamělý kvítek, který ještě poskytuje nektar včelám nebo útočiště broučkům. Venku bylo tak úžasně, že nebýt toho, že Nelinka chtěla zpátky, tak dojdu až za tmy. Takovou procházku jsem už moc potřebovala. Poslední dobou na mě vše kolem padá. Někdy je fajn trošku pozměnit plány. Rija

Říjen na zahradě

 Říjen se přesunul přes svoji polovinu a podzim ukazuje, co vše dokáže. Měsíc začal krásně. Pouhá jedna maličkost mě přinutila opět kopnout do trávníku. Ještě chvíli a manžel nebude mít, co sekat:-). Moje nadšení zbrzdil déšť. První kapky jsem uvítala s nadšením, protože jsem potřebovala přesadit dva stromky, tak jsem měla radost, že budou krásně zalité a do zimy se snad uchytí. S nadšením jsem se pustila do výroby podzimní výzdoby. Truhlíky jsem osázela stálezelenými rostlinami a přidala sem tam macešku. Macešky jsou vděčné kytičky, které nezahubí ani mráz ani sníh. Mám je moc ráda a některé macešky už u mě v záhonech zdomácněly. Zelené truhlíky můžu použít i k vánoční a zimní výzdobě. Takže budou dělat ozdobu až do jara. Stačí přidat nějakou ozdobu a budou pokaždé jiné. Neustále jsem přemýšlela, jak ozdobit vchod do domu. S většími úpravami čekáme, až opravíme střechu a fasádu, teprve potom se pustíme do úpravy předzahrádky. Zatím si musím vystačit s dekoracemi. Když nevím jak dál, hledám inspiraci na pinterestu. Kde také jinde:-). Je to nepřeberná studnice nápadů a inspirací. Ke štěstí mi stačily trámky, manželova šikovnost, který trámky uřezal na potřebné rozměry a na zbytek jsem si stačila už sama. Vznikla taková dlouhodobější dekorace. Nyní zdobí trámky podzimní girlanda, kterou za nějaký čas vyměním za vánoční a potom za zimní. Do jara snad vytvořím něco jiného. Problém nastal s ukotvením, aby mi dekoraci neshodil vítr. Nakonec se i uchycení vyřešilo. Nechtěla jsem ji napevno přišroubovat k zemi. Problém vyřešily obyčejné stahovací pásky. Kdykoli je můžu přestřihnout a trámky přenést jinam. Jsem ráda, že jsem alespoň nějakou drobnost zvládla, protože více denní déšť mi vzal vítr z plachet. Stoupla spodní voda a část zahrádky stojí ve vodě. Už pár let jsem tolik vody u nás neviděla. Letos se nám jí dostává opět požehnaně. Doufám, že se alespoň trošku doplní zásoby spodní vody, abychom zas měli, až přijde sucho. Včera se na chvíli ukázalo sluníčko a moje kroky mířily opět do zahrádky. Sice se nedalo moc kopnout do země, ale stříhat a upravovat šlo. Potřebuji už jen pár pěkných dní, abych své plány pro letošní rok dokončila a můžu si nechat zdát o dalších zahradních úpravách. Nebojím se, že by mě nápady opustily. Cítím, že někde v hloubce mé hlavy se začínají skládat střípky další zahradní výzvy. Do jara času dost, plány pořádně promyslet a potom hurá na realizaci. Rija