Po víc jak měsíci mě syn vzal opět do Tullnu. Tentokrát do slibované botanické zahrady. Bylo nás plné auto. Jela synova přítelkyně a přítelkyně mladšího syna. Počasí nám přálo. Celý den bylo nádherné slunečné počasí, nebe blankytně modré, ale nebylo vedro. Celá zahrada je rozdělená do takových malých jakoby venkovních místností. Každá je zaměřená na něco jiného a neustále je co obdivovat. Strávili jsme tam celé odpoledne a kdybych tam byla ještě déle, tak objevím spoustu věcí, které jsem ještě neviděla:-). Asi nejvíc se mi líbily místa, kde se dalo posadit a odpočívat. Většina byla ve stínu, obklopená květinami, keři a stromy. Někde byl rybníček, potůček či jen kus kamene, po kterém stékala voda. Vybrali jsme si nejkrásnější měsíc v roce. Kvetlo toho už hodně. Nejvíc jsem obdivovala vistárii a růže. Vše omamně vonělo. Hodně času jsme strávili pozorováním života ve vodě. Nevěřili byste, jak zajímavé je pozorovat žáby, čolky či šídla. Vyšli jsme si i stezku v korunách stromů, abychom měli výhled na celou zahradu, jako na dlani. Vyzkoušeli lenošení v houpací síti, či posezení na kamení s obřím pavoukem za zády:-). Hned u vstupu jsou dvě velké nádherné vodní plochy plné leknínů, mezi nimi se proháněla káčátka. Než jsme odešli, tak jsme s úžasem obdivovali fontány s hudbou. Než přišel čas, kdy se spustí hudba a fontány začnou svou podívanou, pozorovali jsme obyvatele jezírek. Přestože jsme začínali pociťovat únavu, šli jsme ještě do města. Už v dubnu jsem zjistila, že město má bohatou a krásnou minulost. Chtěla jsem vidět římskou věž a románksou kapli. A tak projít se podél Dunaje, bez deště. I mimo vodní plochu bylo pořád co obdivovat. Všude kolem nás bylo možno pozorovat chod dějin, či mistrný um zahradníků. Ačkoli to byl náročný den, tak jsem si ho užila do poslední minuty, navíc se svými blízkými. Moc jim děkuji. Rija
Omlouvám se za tu spoustu fotek, ale nemohla jsem vybrat jen pár.
