neděle 2. října 2022

Hvězdná Zelená hora

Když jsme odjížděli na Vysočinu, tak jsem si plánovala vyrazit do Žďáru nad Sázavou a projít si Zelenou horu, zámek. Byla jsem domluvená s manželem, že mě ráno odveze a odpoledne si mě někde vyzvedne. Bohužel počasí mému přání nepřálo. Po obědě jel manžel nakonec se mnou. Mraky nevěstily nic dobrého, tak kdyby náhodou začalo pršet, tak se můžeme vrátit a já nezmoknu. Na Zelené hoře jsem byla jednou, asi před čtyřmi lety. Bohužel se vnitřní prostory opravovaly a nemohla jsem navštívit kostel uvnitř. Opravy sice pokračují, ale kostel byl přístupný. Měli jsme štěstí na žasnou paní průvodkyni. Na jejím výkladu bylo vidět, že dějiny vzniku kostela i jeho stavby studuje a zajímá se i o dílo významného stavitele Jana Blažeje Santiniho Aichla. Tak poutavý výklad s nádechem mystična, jsem už dlouho neslyšela. Musím říct, že mě povídání tak okouzlilo, že toužím přečíst si o životě a díle Santiniho mnohem víc. Výklad proložila spoustou zajímavých fotografií. Mě nejvíc zaujal obrázek, kde jsou vidět kolem kostela hroby. Z důvodu zachování této unikátní památky, musely být hroby přesunuty na přilehlý hřbitov.  Počasí nám přálo, tak jsme sešli k zámku a v zámecké kavárně si dali výbornou kávu a ještě lepší zákusek. Zpět do Zubří jsme dojeli tak akorát, spustil se déšť. Jediné hvězdy, které manžel na astronomickém srazu spatřil, byly pouze ty Santiniho. Rija
























Podzim s astronomy na Vysočině

Již podruhé jsem vyrazila s manželem na setkání astronomů na Vysočinu. Bohužel počasí jim moc nepřálo, taky to bylo na počtu hvězdářských dalekohledů znát. Přeci jen jich bylo na jaře mnohem víc. Odborné výklady jsem přenechala odborníkům a já vyrazila na procházku do lesa. Moc jsem se těšila. Navíc, podzim mi připravil spoustu překvapení v podobě hub (zatím jsem nepotřebovala znát houby, vystačila jsem si s tím, co zná manžel a v mém okolí houby nerostou). Myslím si, že díky tomu, že ráda fotím, se začnu o houby víc zajímat, abych věděla, co vlastně na svých cestách potkávám. Budu ráda, když mi prozradíte, zda jsem to málo identifikovala správně a nebo napíšete, co jsem potkala a neidentifikovala:-))). Včera to vypadalo, že strávím den na pokoji, protože nejdříve děsná mlha a později nevlídno a vlezlo. Za to dnešní dopoledne bylo překrásné a přestože jsem se byla projít lesem, jen v okolí našeho ubytování, tak večeře z nich byla dobrá. I kdybych nenašla nic, tak mi ke štěstí stačila jen procházka mezi stromy a v tichu a klidu. Byla jsem fascinovaná množství malých jezírek a musela dávat hodně pozor, abych do nějakého nešlápla, protože se většinou vynořilo naprosto neočekávaně. Jediné, co jsem slyšel byl datel, sem tam kachna, plující po nedalekém rybníku a praskání větviček pod mými nohami. Trošku mě vyděsil had, kterého jsem potkala. Na dálku špatně vidím, tak jsem neměla tušení, co to vlastně je, tak jsem byla ráda, že ležel klidně a vyhříval se v dopadajících paprscích. Žádnou kresbu jsem nenašla, tak se domnívám, že to byla užovka:-.)). Přeji pohodový první říjnový týden. Pro mě bude dlouhý, po těch pěti volných dnech. Rija




                                                                    Ryzec kravský

                                            Muchomůrka byla jediná houba, kterou jsem nemusela hledat na netu





                                                               Mísenka oranžová





                                                               Krásnorůžek lepkavý







                                                                Užovka
                                                             Límcovka měděnková


Konec září

Ještě štěstí, že jsem si čtvrteční volný a slunečný den užila. Zvládla jsem zachytit i posledních pár květů ze zářijové zahrádky. Navíc jsem měla štěstí a viděla i vzácnou drvodělku (tu jsem už viděla v létě v Brně), ale žahalku žlutou jsem viděla poprvé. V pátek jsem se probudila do deštivého dne. Spíš jen mrholilo, ale takové počasí je jen pro zlost. Nelinka většinou deštivé počasí nesnáší a nechce se většinou ani venčit. V pátek to bylo právě naopak. Nejspíš chtěla využít času, který jsem doma, a být se mnou. Nakonec jsme vyrazily. Mrholení nebylo tak hrozné, takže jsem se nakonec rozhodla, že půjdeme na kaštany. Našla jsem v obci dva stromy a jeden za obcí, téměř na hranici. V obci jsem žádné popadané kaštany nenašla, tak jsme nakonec došly až k hranici. Kaštanů tam bylo víc než dost, tak jsem si pár nasbírala na výzdobu a Nela se pěkně prošla. Doma jsem trošku pohrála s výzdobou před dům. Trošku to rozbije pohled na dům. Chtělo by to novou fasádu. Doufám, že na ni brzy našetříme. Už se těším, protože před domem je dost prostoru k další zahradní realizaci. A že mám nápadů víc než dost:-)). Zvládla jsem ještě zabalit kufr a pak jsme vyrazili na víkend na Vysočinu. Rija







                                                                         Drvodělka fialová









                                                                  Žahalka žlutá