sobota 1. února 2025

1. únor

 První, co se mi dnes ráno vybavilo, byla pranostika: "Únor bílý pole sílí". Bohužel bílý není, ale ráno docela dost mrzlo, takže venku bylo opravdu bílo. Teploměr ukázal -6,6. Byla pěkná zima. Obloha byla krásná čistá, což slibovalo slunečný den. A byl. Přímo nádherný. Původně jsem chtěla vyrazit na procházku, ale dopoledne nějak moc rychle uteklo. Ranní káva, nákup krmiva pro chlupaté potvůrky a něco na zub pro opeřence, návštěva u maminky a příprava obědu, tyto činnosti zabraly celé dopoledne. Po obědě jsem chtěla zasednout k tvoření. Protože jsou okna verandy na jihozápad, šimralo mě sluníčko do ucha. Neodolala jsem a šla jsem omrknout, co je venku nového. Po chvíli jsem se vrátila, abych vytáhla čalounění na lavičku. Vzala jsem si bundu, deku a šálek s kávou a šla chytat vitamín D, kterého mám pořád málo. Moje přítomnost venku a to že jsem zabrala lavičku, přinutilo koťata ke hře. Neustále někde do mě žduchaly tlapičkou, skákaly na lavičku a snažily se dostat mě z lavičky. Vždyť je vlastně jejich a já jsem ji zabrala. Nakonec se spokojily s posezením na dlažbě. Samozřejmě v uctivé vzdálenosti, abych je náhodou nemohla chytit. Obě se hrozně rády mazlí, ale napřed se mnou dostatečně dlouho laškují. Saša se dá chytit poměrně snadno, Mia jen zřídka kdy, ale pak si mazlení náležitě užívá. Dnes se nejspíš sekla a přišla dvakrát. Nebo měla strach, že ji nechám venku. Ve středu se totiž zaběhla a nepřišla na večeři. Tak jsem ji nechala venku. Jak byla ráno šťastná, že jsem přišla a ještě s kapsičkou. Od té doby večer vzorně čeká u dveří ZZ, aby rychle vběhla dovnitř, jen abych ji náhodou nenechala zase venku. Úžasnou podívanou nám přichystala i večerní obloha. Měsíc září pod Venuší. Prostě pohádka. Přeji vám krásné a pohodové únorové dny. Rija









středa 29. ledna 2025

Nesmělé nakouknutí jara

Počasí uplynulých pár dní, dělá pěkné kotrmelce. Tedy alespoň u nás. Ještě když byly mrazivé dny, objevila jsem v zemi drobounké špičky rašících sněženek. Překvapilo mě to, že i když mrzne, tak se sněženky derou na světlo, aby nám oznámily, že když budeme trpělivý, jaro přijde. Po pár dnech to tak vypadá. Kdyby byl konec února, tak se začínám těšit, takto mám strach o rostliny. Po sněženkách vytáhlo sluníčko ze země talovíny. Mám je víc ve stínu, tak je sněženky předběhly. Kousek dál vykukují poupata čemeřic. Moc nechybí a rozkvetou i ony. Už do konce listopadu kvete kalina. Toužila jsem po ní hodně dlouho a stejně dlouho jsem netušila, co je to za keř, který potkáváme na zpáteční cestě z práce. Nebyla nikdy příležitost jej vyfotit. Kamarádka poradila a já keř koupila. Chvíli trvalo, než se zabydlel a začal kvést. O víkendu jsem využila slunečného počasí a šla se projít do přírody. Ve vzduchu vonělo jaro, ale dostal mě pohled na starý bezový keř. Byly na něm lístky. Některé byly spálené od mrazíku, ale pár jich bylo poměrně velkých. Od víkendového focení kytičky za těch pár dní povyskočily, jenže za šera už mi moc focení nejde. U nás je příroda opravdu zmatená. Jen doufám, že už nepřijdou žádné velké mrazy. Upřímně, už by nemusel být ani sníh. Pohled na první posly jara jsem dostala chuť na tvoření jarních dekorací. S mou rychlostí musím vše dělat s předstihem, někdy i několika let, abych stihla dokončit. Ještě štěstí, že se roční období opakují, nebude letos bude napřesrok:-). Mějte dny zalité sluncem. Rija







Zimní tvoření

Pomalu končí první měsíc letošního roku. Utíká to nějak moc rychle. Počasí bylo chvílemi, jako na houpačce.  Poslední dny to u nás vypadá spíš na příchod jara, než na zimu. Když není zima venku, udělala jsem si ji doma. Když jsem uklidila vánoční dekorace, byl dům najednou prázdný. Při hledání látky před Vánocemi, jsem narazila na jednu zajímavou s vločkami. Nové dekorace na sebe nedaly moc dlouho čekat. Během pár hodin byly hotové polštářky i dečka. Ještě štěstí, že je skříň s látkami plná až po okraj a na některé poklady jsem už málem zapomněla. Krb ozdobily sněhuláci. Vždyť je ještě stále zima. Postupně jsem i venku udělala zimní výzdobu. Sněhuláky z květináčů jsem měla už od loňska, bylo potřeba je jen maličko opravit, Trošku utrpěli ročním skladováním:-).  Zdobí okna. Dárečky ze sáněk zmizely a místo nich přibyl další sněhulák a abych jich nebylo málo, tak další z polínka. Dostali jsme nějaká dřevo na spálení v krbu a já zjistila, že jsou to samá úžasná polínka. Tak jich pár ubylo. Z jednoho je sněhulák a další čekají na jaro, až na ně přijde řada. Nevím, jestli při další změně už bude hotový prostor před domem, ale pomaličku se blížíme k vysněnému cíli. Kdo si hraje nezlobí a co jiného dělat za dlouhých zimních večerů. Čistím si u toho hlavu, abych nezblbla. Pohodové dny. Rija  

 











sobota 4. ledna 2025

První letošní výlet

Máme tady první letošní víkend. Ty dny snad letí ještě rychleji než do teď. Včera jsem nakonec pozměnila plány. Po obědě jsme vyrazili na výlet. Cílem se stali naše oblíbené Dolní Kounice. Tentokrát jsme chtěli vyjít na kopec ke kapličce sv. Antonína a prohlédnout si Kounice z výšky. Chtěli jsme si užít slunečný den, co nejvíc. Jenže ani ne v půli cesty se sluníčko schovalo a sem tam na nás jen zpovzdálí mrklo paprskem. Dokonce sem spadla nějaká sněhová vločka. Ke kapličce se dojde malou křížovou cestou. Naštěstí byl obzor krásně čistý, tak byly vidět v dálce Pálavské vrchy. Pohled z výšky na klášter Rosa Coeli byl snad ještě magičtější, než když je člověk u něj. Na zpáteční cestu, jsme zvolili jinou trasu. Nakonec jsme se prošli celým kouzelným městečkem. Úplně neplánovaně jsme zavítali do místního malého muzea. Vlastního dvě sestry a jedna je dost kreativní, tudíž vystavené figuríny pochází z jejich rukou. Některé exponáty našly v domě, na půdě, jiné jim lidé darovali. Součástí domu, byly dva obchůdky cukrárna a hodinářství, tak jsou tam dvě expozice věnované obchůdku. Jeden čas tam bylo kloboučnictví, tak i ono je tam zvěčněno. Ve vitrínkách je možné si prohlédnout staré kuchyňské náčiní. No a protože byly Vánoce, je tu malá připomínka, jak vypadaly takové svátky dřív. Krásně nazdobený stromeček, malá ukázka prostřeného stolu i dárky, co mohli lidé najít pod stromečkem. Jako poslední byla malá, ale kouzelná výstava starých pokojíčků pro panenky. Jeden byl dokonce osvětlený. Některé oblečení a peřinky nejsou již původní, ale mistrně je opravily, aby vše působilo věrohodně. Dostali jsme nabídnuto i cukroví, které se tenkrát podávalo. Byla to moc příjemná podívaná. Na chvíli se člověk přesunul o sto let zpátky. Odnášeli jsme si takový podivný klid na duši. Moc děkujeme za příjemnou prohlídku a pohodově strávené chvíle. Došli jsme až ke klášteru a vraceli zpět k autu. Bylo to moc příjemné odpoledne. Rija




























pátek 3. ledna 2025

První letošní

Poslední dny je u nás dost nevlídno. Takové vypadalo i dnešní ráno. Přestože jsem vstávala dost pozdě, na mě až moc, byla dost velká tma. Než jsem se vymotala a vypila kávu, tak se z mraků vyklubalo sluníčko. Přehodnotila jsem všechny plány na dnešní den a rozhodla se, že si protáhnu kosti pořádnou procházkou. Sice se sluníčko mezitím schovalo, ale i tak bylo o poznání lépe, než v uplynulých dnech. Vyrazila jsem do polí. Do rána maličko nasněžilo. Kdyby nebylo na chodnících bílo, tak by to nebylo poznat, protože na zahrádce ani na polích to vidět nebylo, ale na cestách ano a mezi poli také. Vzduch byl úžasný a kupodivu po chvilce se sluníčko opět objevilo. Bylo překrásně a hlavně zvláštně ticho. Ani ptáček nezazpíval. Poslední dobou, jako by se ptáci někam schovali. Dnes se na obloze objevilo jen káně, jinak ani zvířátko. Přesně jako dělané pro mou bolavou duši. Toulala jsem se víc jak hodinu a půl. Vůbec se mi nechtělo domů. Chvílemi byla obloha nádherně modrá. Břízy vytvářely překrásný kontrast s blankytně modrou oblohou. Po pár krocích připluly beránci, aby za pár minut potemněly a připomínaly těžká, sněhová oblaka. První letošní procházku jsem si užila. Při příchodu ke dveřím mě překvapily vykukující špičky sněženek. Už pár dní v kuse u nás mrzne a nečekala bych, že se budou ze země klubat sněženky. Na zahradě už nějakou dobu kvete kalina a překrásně voní. Ráda bych vyhlížela jaro, ale bohužel musíme si ještě nějaký čas počkat. Rija