Opět na kolech

 Není novinkou, že nestíhám, jen poslední dny bych potřebovala, aby měl den tak 50 hodin, nebo abych vydržela v použitelném stavu déle jak do osmi. Koncem června nám na bytě skončili nájemníci a já se už druhý týden pokouším byt uklidit, než ho znovu pronajmeme. Chápu, že ne všichni mají pojem čistoty a úklidu nastaveno stejně jako já, ale obávám se, že naši nájemníci neměli o úklidu ani ponětí. Po prvních neúspěších, se konečně blížím k cílové čáře. Po práci naběhnu a jedu jak pilka. V těchto dnech plně doceňuji vířivku. Bublinky se slanou vodou jsou balzámem na mé unavené tělo. Padnu do postele a do dvou nevím o světě. Proto jsem si vzala v pátek a v pondělí dovolenou. Původně na práci na zanedbané zahradě. Zatím na ni nedošlo. Včera jsem nějakou záhadou usnula při odpolední kávě a spala jak Šípková Růženka pomalu půl odpoledne. Večer jsme se domluvili s manželem, že je blbost brát si dovolenou na zahradu a dnes dopoledne vyrazili na kolech. Kousek trasy manžel popojel autem, protože bych celou trasu od nás neujela. Měl strach, abych mu cestou někde neumřela:-)))). Dojeli jsme autem k Hraničnímu zámečku a odtud přes Rybniční k Apollónovu chrámu. Tam jsme se rozhodli, prodloužit výčet zastavení o Janův hrad. Taková menší zajížďka přes Kančí oboru. Jenže stejný nápad měla velká spousta turistů a návštěvníků Moravy. Takže pár fotek, procházka kolem a zpět na naši trasu. Na rozcestí měníme plány podruhé a jedeme kolem Loveckého zámečku (který je nádherně opraven) do Lednice. Přestože přes Lednici jezdíme denně do práce, ještě jsme nebyli na nové kolonádě. Tak malá procházka kolem nádherně osázených záhonů, vodotrysků až k malému amfiteátru. sadíme se do stínu, dáme si domácí limonádu a posloucháme bublání vody ve fontánách. Začíná být teplo, tak se chladíme výbornou zmrzlinou. Sděluji manželovi, že nutně potřebujeme na naší zahradě nějaké rostlinstvo, které cestou potkáváme. Asi je rád, když se ocitáme na naší původní trase. Tam jsou jen vinohrady a nějaké pole a louky. Přijíždíme k Třem gráciím. Tam je také přeplněno. Takže jen letmé zastavení. Udělali jsme cestou jedno úžasné poznání. Musíme projít areál pěšky. Na Apollónově chrámu je otevřený ochoz s vyhlídkou do okolí a Tři grácie jsou také otevřeny uvnitř. Po 26 km jsem s láskou dorazila zpět na Hraniční zámeček. Asi stárnu, rychleji, než bych si byla ochotna připustit, ale unavená jsem, jako kdybych ujela 100 km. Nevím, co to se mnou poslední týdny je. Konkurz na Šípkovou Růženku bych excelentně vyhrála i s náskokem. Možná bych nespala jen 100 let, ale hned 200:-)))). Dřív mě bolívaly nohy, teď se mi chce jen spát. Doufám, že v pondělí nebude pršet, chceme ještě někam vyrazit. Vím, že obrázky jsou notoricky známé, ale já to tady prostě miluji. Pěkný večer. Rija

Zahrádka na začátku srpna

 Je to až k nevíře, jak ten čas šíleně letí. Už máme srpen. V legraci každý rok říkám, že už nám začínají klepat na dveře Vánoce. Ačkoli je to pokus o humor, tak je to poslední dobou skoro pravda. Než se otočím, je tu podzim a hned Vánoce. No ale nebojte, nechci teď strašit s Vánoci. Chtěla bych ještě zůstat u léta. Nad ránem u nás krásně, zahradnicky, napršelo. Pršelo asi do devíti a zahrádka zase ožila. Už to venku začínalo vypadat, že budu moc vyrazit do záhonů, ale opět se zatáhlo a právě krásně prší. Stihla jsem proběhnout zahrádkou s foťákem a vyfotit pár kvítků, kterým se daří. Udělala jsem dobře, že jsem dva oleandry umístila k domu. Večer nádherně voní. Zajímavé je, že se barva květů začíná měnit. Dlouho byly drobné a růžové. Letos jsou velké a sem tam se v růžové objeví bílé žilkování. Když je horký večer, tak se obývákem line krásná, opojná vůně. Zbytek kytiček je odkvetlých a potřebují ostříhat, aby stihly ještě do podzimu potěšit moje oko,  krásnými kvítky. Ostřížím zrakem jsem obhlédla místa a v rychlosti udělala v hlavě soupis prací, které jsou potřeba udělat do podzimu. Stále mám, co vylepšovat. Rija