Medvídkování

Letos tomu bude pět let, co jsem dostala svého prvního plyšového medvídka. Ne že bych jako dítě nedostala žádného, ale myslím tím věk dospělosti. Tenkrát jsem ležela doma na neschopence a potýkala se s velkými bolestmi a částečně ochrnutou nohou. Nedalo se nic jiného dělat než ležet a projíždět internet a to jen díky manželovi, který mi zapůjčil svůj pracovní notebook. Blížily se Vánoce a já hledala inspiraci na vánoční ozdoby. Náhodou jsem narazila na fotografii krásné medvědí dekorace. Moc se mi ten nápad zalíbil a tak jsem tenkrát zatoužila mít jednoho malého plyšového medvídka, kterého bych si krásně naaranžovala do nově opravené chaloupky. Manžel se velmi podivil, že ve svém věku chci medvídka. Asi si chudák myslel, že jsem se z těch bolestí zbláznila. Když mě má medvídková mánie ani do Vánoc neopustila, Ježíšek se smiloval a přinesl mi mého prvního maličkého medvídka. Nebyl sice podle představ, ale byl to medvídek. Od té doby dostávám medvídky skoro pravidelně. Jeden takový zajímavý ke mě včera přišel. Není to žádný sběratelský kousek, ale dárek od srdíčka a ty potěší vždycky nejvíce. Donesla mi ho kamarádka. Když ho vybalovala, tak mi jej podávala se slovy: "Ten je tak ošklivý až je krásný". Svým způsobem měla pravdu. Jediná jeho chyba byla klobouk. Měl naprosto šílený klobouk na hlavě a ještě přišitý. Doma jsem začala zkoumat, zda má pod kloboukem uši. Už jsem párkrát zjistila, že pod čepicí většinou ucho nemívá. Jakmile jsem pod kloboukem nahmatala ucho, zajásala jsem a jala se preparovat klobouček. Po sundání kloboučku medvídek prokoukl a už se těším, až ho na chalupě přidám k jeho kamarádům. Možná mu časem ušiji nějaký víc selský obleček, ale jinak je opravdu nádherný a ještě se usmívá. Raději se ani neptejte kolikátý v pořadí už je. Postupně vám je představím všechny. Krásný večer vaše Rija

Srdíčkování

Před časem jsem na nějakém zahraničním blogu viděla krásný svícník navinutý na srdíčku z drátu. Hrozně se mi ten nápad líbil. Mám doma taky jednu rostlinku, ale nějak se jí nechce růst. Říkala jsem si, že kdyby měla takovou oporu, možná by se jí lépe rostlo. Svěřila jsem se Veronice, při jedné z našich procházek a ona nelenila a v pondělí mi přinesla dáreček v podobě drátovaného zápichu ve tvaru srdíčka. Jen já ostuda ještě nestihla květinu vyfotit. Už vůbec nevypadá tak chudě a je nádherná a až trošku povyrostou lístečky bude ještě hezčí. Verunko, koukej jak to tvému srdíčku sluší. Moc děkuji. Rija

Tajemný závan historie

Dneska ve schránce leželo oznámení, že konečně přišla dlouho očekávaná zásilka pohlednic. Když manžel viděl, jak se na ni chvěji, tak i přes pozdní příchod z práce, šel na poštu a balíček mi přinesl. Pohlednice jsou ještě hezčí než na fotkách na aukru. Nostalgicky jsem v nich začala listovat a překvapilo mě, jak jsou zachovalé. Začala jsem zkoumat z kterého jsou asi roku. Část jich je nepopsaná, ale pár jich prošlo poštou a tak mají jak známku, tak i razítko. Většina jich je z dvacátých let minulého století, některé ještě z dob Rakouska Uherska a dokonce jsem objevila dvě pohlednice, z druhé světové války i se známkou Adolfa Hitlera. Většinu pohlednic zdobí úhledné písmo a oslovení, jak z filmů pro pamětníky. Neměla jsem v úmyslu číst přáníčka určená cizím, neznámým lidem, ale z pohledů na mě dýchly osudy lidí, které je psali i v těžkých chvílích. Většina přání je k Vánocům, do nového roku, k svátku, k narozeninám. Je zvláštní, že i v těžkých dobách lidé mysleli jeden na druhého a snažili se potěšit. Pro mě nejzajímavějším pohledem se stalo přání k velikonocím, psané česky a poslané z Paříže. Rok je bohužel nečitelný, ale zajímavé je, že na pohlednici je napsáno dopisnice i v češtině, vedle dalších cizojazyčných textů. Přestože jsem původně chtěla jen pár pohlednic s motivy dětí na dekoraci, získala jsem zajímavý soubor plný nostalgie, vzpomínek a krásy starých časů. Určitě se o jejich využití podělím. Vaše Rija

Pohlednice zaslaná z Paříže

Jaro už je cítit ve vzduchu

V jedné české písničce se zpívá
"Nedělní odpoledne stane se pro mnohé chvílí nudy.
 Někdo to pomyšlení nesnese a jde válet sudy."
Já bych ji trošku změnila na sobotní odpoledne. Proč sobotní? Minulý týden v pátek u nás napadlo nejvíc sněhu za celou letošní zimu. Nelinka protáhla i ranní procházku, jen aby si mohla zařádit ve sněhu. Jenže než jsme večer dojeli na chaloupku, nebyla po sněhu ani památka. No tedy památka byla, v podobě kaluží a bláta, ale po sněhu ani stopa. Sobotní den prozářilo sluníčko a vzduchem nádherně vonělo, blížící se jaro. Konečně jsem mohla pověsit prádlo ven. Sluníčko ho krásně navonělo a i přestože nebylo moc velké teplo, prádlo krásně uschlo. I zvířátka měla radost, že po tak dlouhých mrazech se můžou konečně slunit na zahrádce. A jak jinak než v mé blízkosti. Nedalo mi, abych od prádla neodběhla, pro foťák, a všechny miláčky hezky zvěčnila. Už se tak těším, až budu venku déle, než jen občasné procházky s Nelinkou a rychlé pověšení prádla. Začátek tohoto týdne je sice ještě mrazivý, ale jaro je už opravdu cítit ve vzduchu. Hezký večer Rija

 

Den plný výher - ať žije Valentýn

Dnešní den byl celý nějaký magický nebo kouzelný. Děláme si s manželem hezké i jiné dny, ale mám ráda, když dostanu kytičku. Takže jak říká manžel je jedno jestli je Valentýn a nebo MDŽ. První moje výhra byla už před 24 lety, kdy jsem se potkala s manželem. No a dneska jsem vyhrála v soutěži na blogu u Jany a to hned první cenu. Nádhernou utěrku, pytlíček a klobouček na sklenici. Velkou nádheru a je ještě větší, protože se hodí do nově plánované přeměny kuchyně a verandy na chaloupce. No a poslední dnešní výhra se podařila večer manželovi, který mi vyaukroval staré pohlednice s motivy dětí. Lepší den jsem si opravdu přát nemohla. A jaký byl váš valentýnský den? Krásný večer Rija

Bláznivé počasí

Jak ten čas letí, je tu opět další týden, pondělí. Po klidnějším minulém týdnu, kdy byly u nás jarní prázdniny, byl dneska nějaký blázinec. Přestože jsem měla pocit, že jsem se skoro nezastavila, tak jsem si zvládla dát kafíčko a opět se můj pohled toulal někde venku. Koukala jsem na vilku, osvícenou sluníčkem a na nebi se jako pára bělaly mráčky. Nevím, proč mě pořád ten pohled tak uchvacuje. Od posledně jsem se už ale poučila a foťák nosím v kabelce. Zrovna dneska jsem si říkala, že většina žen má v kabelce šminky a já tam nosím blok-kalendář, kam si píši, co kdy a kde, abych nezapomínala. No nejsem si jistá, jestli pomáhá, ale je v kabelce. A samozřejmě nový foťák. Ježíšek asi dobře tušil, že když bude malý, tak ho budu nosit častěji, než, kdyby byl velký. Takže jsem dopoledne musela vyfotit obraz z okna. I když se přiznám, že je to docela umění, protože mám kancelář v přízemí a na oknech jsou mříže. Trefit se mezi mříže, je pro mě docela problém, ale něco se podařilo. Docela mě překvapilo, když jsem přišla z oběda a sluníčko se schovalo za těžké mraky. Že ty mraky nevěstí nic dobrého se ukázalo za chvíli, když začalo sněžit. Dneska to počasí z tepla kanceláře vypadalo úplně aprílově. Bohužel jen z okna, jinak apríl bude ještě za hodně dlouho. Ale nezoufejte jaro je tu za 37 dní. Jediní kdo se zdá, že jim zima ale vůbec nevadí jsou zvířátka. Jedna nedělní odpočinková. Krásný večer Rija

Zima, zima je veliká

Konečně i k nám na Moravu přišla zima. V týdnu napadl poprašek sněhu a hned je venku veseleji, i přes stále trvající mrazy. A včera večer zase trošku připadlo. Dneska dopoledne krásně svítilo sluníčko, a tak nás s Nelou zlákalo k procházce. Než jsem se oblékla, tak Nelinka skákala radostí a popoháněla mě, abychom už šly. Po otevření dveří, vyletěla radostí ven a začala lítat po sněhu. Po chvilce se k ní přidal i Zrzek a začalo velké přátelské požduchování a mazlení. Je zajímavé ty dva pozorovat. Vyrůstala jse na venkově, ale nepamatuji si kočku, která by nepouívala drápky. Náš Zrzek je ještě nikdy nevytáhl, tedy pokud nelozí po stromech a nebo si je nebrousí. Chvílemi ho podezřívám, že si Nelu plete s maminkou. Micinka za celou dobu nevylezla z boudy. Po chvíli kočkování jsme šly s Nelinkou na obhlídku okolí. Vzaly jsme to tentokrát kolem rybníku. Je krásně zamrzlý a lákalo nás dojít k malému ostrůvku. Venku bylo ticho a jen vítr šustil v rákosí. Pod nohama křupal sníh a ve slunečních paprscích se krásně třpytil. Nelinka se vyřádila v polích a domů jsme přišly pořádně zmrzlé. Pořádně jsem si vyčistila hlavu, což jsem už nutně potřebovala. Doufám, že zítra bude opět tak nádherně a sluníčko nás znovu zláká k procházce. Příjemný páteční večer Rija

Opět polštářek

Uběhlo jen pár hodin od chvíle, kdy jsem tady psala o polštářcích, které jsem vyšívala. Už mám rozdělaný další. Dneska po příchodu z práce, mě ve schránce čekala velká obálka. Ze zpáteční adresy jsem poznala kamarádku Alenku a o to byla má zvědavost větší, co že se skrývá v obálce. Přiběhla jsem domů a jako správný nedočkavec jsem začala obálku ještě na chodbě rozlepovat. A ejhle z obálky mi vypadl nádherný polštářek a ještě v mé oblíbené barvě - fialové. Ještě štěstí, že nebyl doma manžel. Vždycky, když se u nás doma objeví nějaký doplněk a nebo oblečení ve fialové barvě, tak si ze mě dělá legraci, že se jednou ráno vzbudíme a budeme všichni fialoví, tak jako byli Šmoulové modří. Alenka se přesně barevně trefila a polštářek krásně ladí s naší fialovou ložnicí. To se mi bude dneska nádherně spát, i když nevím jestli není škoda spát na takové nádheře. A jak jsem u minule říkala, polštářků není nikdy dost. Alenko moc děkuji a vám všem přeji krásnou dobrou noc Rija

Jak Rija měřila až doměřila...

Určitě všichni znátě pohádku Jak stařeček měnil až vyměnil. Tak přesně tahle pohádka se mi vybavila při vyšívání tohoto polštářku. Všechno se zdálo být naprosto jednoduché. Koupila jsem polštářek a hned jsem věděla, že to bude dárek pro kamarádku. Chvíli jsem hledala motiv, až jsem v jedné praktické ženě objevila krásný motiv. Po chvilce počítání a malování jsem měla jasno, jak bude výšivka vypadat a tak jsem se pustila do vyšívání. Po pár dnech jsem zjistila, že jsem se v začátku přepočítala a protože jsem chtěla svou představu vyšít na polštářek, tak jsem několikadenní práci vypárala. A začala znovu. Opět všechno vyměřit a s větší pozorností začala vyšívat znovu. Bohužel vyšívám po chvilkách a občas dělám deset věcí najednou, takže mé myšlenky jsou roztěkané a po vyšití asi 200 křížků jsem zjistila, že zase vyšívám špatně. A protože jsem stále trvala na své představě, tak jsem vyšité křížky vypárala. S myšlenkou do třetice všeho dobrého a s mnohem větším soustředěním jsem již potřetí začala vyšívat. Jak určitě správně tušíte, zase s chybou. Tentokrát jsem se vzdala utkvělé představy, jak bude polštářek vypadat a po větší improvizaci se mi konečně podařilo polštářek vyšít. A dnes se mi podařilo, dárek původně určený na Vánoce, s více jak měsíčním zpožděním předat majitelce. Naštěstí z něj měla radost a příhoda s problemy při vyšívání nás obě pobavila. A co nebylo teď může být v budoucnu, takže doufám že svůj vysněný vzorek, přeci jen někdy vyšiji. Takže tak je to se mnou. Krásný večer přeji Rija

Polštářky

Před časem jsem u nás v galanterii objevila krásné povlaky na polštářky. Jsou ušité a prostřední díl je obšitá kanava, připevněná knoflíky. Moc se mi líbily a našla jsem i barevně ladící na chalupu. Tak jsem si je koupila, že si najdu nějaký zajímavý motiv a vyšiji si je. Delší dobu sice ležely ve skříni, ale před vánoci jsem náhodou našla zajímavý motiv. Prohledala jsem své zásoby bavlnek a po dlouhé odmlce začala vyšívat. Docela mě polštářkování chytlo a tak jsem zdárně vyšila hned dva a koupila další. Vždyť polštářků není nikdy dost. Rija

Rozloučení

Můj dnešní příspěvek věnuji vzpomínce na svou babičku. Před pár dny jsme se s ní naposledy rozloučili, ale ve vzpomínkách bude žít dál. Jaká byla? Pracovitá, to je asi první co mě napadne. Měla těžký život, ale dokázala si poradit s každou situací, kterou jí život přinesl. Nejčastěji vzpomínám na chvíle, kdy jsme, jako děti, sedávaly u stolu a hrály s bráchou a s babičkou Člověče nezlob se, pexeso a nebo karty. Kolik legrace jsme si u toho užily a jak jsme se zlobívaly, když jsme moc prohrávaly. Ještě mé děti s ní hrávaly karty. Nebo když jsme při plamínku petrolejky poslouchaly povídání z jejího dětství. Jako každá babička byla moudrá a kupodivu nebyla skoro vůbec šedivá. Jsem ráda, že se mnou mohla být tolik let a i mé děti si ji mohly užít. Bude s námi žít pořád a v myšlenkách bude s námi dál. Krásný večer Rija