Babí léto

Říjen se přehoupl do své druhé poloviny a ta začala opravdu skvěle. Včera bylo pravé podzimní počasí, mrholilo, bylo sychravo a jediný, komu nevadilo nevlídné počasí byla volavka na hladině rybníka. Dnes už tam nebyla. Ráno se den probouzel jen pozvolna, ale odpoledne se ukázalo pravé babí léto. Rtuť teploměru se vyšplhala na krásných 23 stupňů, tak jsem vzala Nelinku a šly jsme se projít. Ještě štěstí, že foukal mírný vítr, bylo by moc velké horko. Na přírodě už je vidět, že mám podzim. Některé stromy jsou krásně barevné, jiné už moc listí nemají. Babočka admirál dnes krásně pózoval, tak mám po dlouhé době krásnou fotku. Nešly jsme moc daleko, ale cesta nám trvala, jako kdybychom šly sto jarních kilometrů:-)))). Když nezastavovala Nela, tak jsem zastavovala já. Našla jsem v trávě i dvě hadovky smrduté. Takových dní, jako byl ten dnešní, by mohlo být ještě hodně. Před vesnicí jsem si všimla ptačího sněmu na vrcholku smrku. Kdo jiný by v této době mohl být v takovém houfu než špačci. Předváděli se jak nějací modelové. Jsou tak ochočení, že je nevyplašilo ani cinkání Nelinčiny známky, kterou nosí na popruhách. Nelince pěkně vytrávilo, dala si večeři a už hezky spí v pelíšku. Přeji pohodový další pracovní týden a pokud možno, krásně slunečný. Rija

                                             Rybník dnes ráno

                                               Rybník odpoledne

Hvězdná Zelená hora

Když jsme odjížděli na Vysočinu, tak jsem si plánovala vyrazit do Žďáru nad Sázavou a projít si Zelenou horu, zámek. Byla jsem domluvená s manželem, že mě ráno odveze a odpoledne si mě někde vyzvedne. Bohužel počasí mému přání nepřálo. Po obědě jel manžel nakonec se mnou. Mraky nevěstily nic dobrého, tak kdyby náhodou začalo pršet, tak se můžeme vrátit a já nezmoknu. Na Zelené hoře jsem byla jednou, asi před čtyřmi lety. Bohužel se vnitřní prostory opravovaly a nemohla jsem navštívit kostel uvnitř. Opravy sice pokračují, ale kostel byl přístupný. Měli jsme štěstí na žasnou paní průvodkyni. Na jejím výkladu bylo vidět, že dějiny vzniku kostela i jeho stavby studuje a zajímá se i o dílo významného stavitele Jana Blažeje Santiniho Aichla. Tak poutavý výklad s nádechem mystična, jsem už dlouho neslyšela. Musím říct, že mě povídání tak okouzlilo, že toužím přečíst si o životě a díle Santiniho mnohem víc. Výklad proložila spoustou zajímavých fotografií. Mě nejvíc zaujal obrázek, kde jsou vidět kolem kostela hroby. Z důvodu zachování této unikátní památky, musely být hroby přesunuty na přilehlý hřbitov.  Počasí nám přálo, tak jsme sešli k zámku a v zámecké kavárně si dali výbornou kávu a ještě lepší zákusek. Zpět do Zubří jsme dojeli tak akorát, spustil se déšť. Jediné hvězdy, které manžel na astronomickém srazu spatřil, byly pouze ty Santiniho. Rija

Podzim s astronomy na Vysočině

Již podruhé jsem vyrazila s manželem na setkání astronomů na Vysočinu. Bohužel počasí jim moc nepřálo, taky to bylo na počtu hvězdářských dalekohledů znát. Přeci jen jich bylo na jaře mnohem víc. Odborné výklady jsem přenechala odborníkům a já vyrazila na procházku do lesa. Moc jsem se těšila. Navíc, podzim mi připravil spoustu překvapení v podobě hub (zatím jsem nepotřebovala znát houby, vystačila jsem si s tím, co zná manžel a v mém okolí houby nerostou). Myslím si, že díky tomu, že ráda fotím, se začnu o houby víc zajímat, abych věděla, co vlastně na svých cestách potkávám. Budu ráda, když mi prozradíte, zda jsem to málo identifikovala správně a nebo napíšete, co jsem potkala a neidentifikovala:-))). Včera to vypadalo, že strávím den na pokoji, protože nejdříve děsná mlha a později nevlídno a vlezlo. Za to dnešní dopoledne bylo překrásné a přestože jsem se byla projít lesem, jen v okolí našeho ubytování, tak večeře z nich byla dobrá. I kdybych nenašla nic, tak mi ke štěstí stačila jen procházka mezi stromy a v tichu a klidu. Byla jsem fascinovaná množství malých jezírek a musela dávat hodně pozor, abych do nějakého nešlápla, protože se většinou vynořilo naprosto neočekávaně. Jediné, co jsem slyšel byl datel, sem tam kachna, plující po nedalekém rybníku a praskání větviček pod mými nohami. Trošku mě vyděsil had, kterého jsem potkala. Na dálku špatně vidím, tak jsem neměla tušení, co to vlastně je, tak jsem byla ráda, že ležel klidně a vyhříval se v dopadajících paprscích. Žádnou kresbu jsem nenašla, tak se domnívám, že to byla užovka:-.)). Přeji pohodový první říjnový týden. Pro mě bude dlouhý, po těch pěti volných dnech. Rija

                                                                    Ryzec kravský

                                            Muchomůrka byla jediná houba, kterou jsem nemusela hledat na netu

                                                               Mísenka oranžová

                                                               Krásnorůžek lepkavý

                                                                Užovka

                                                             Límcovka měděnková