Zase ta zahrada

Už to zase začalo. Ptáte se co? Práce na zahrádce. Říkáte si, že jsem blázen (no možná malý jsem), ale už jsem se nemohla dočkat, až ponořím ruce do hlíny. I když se ochladilo, tak já už řádím na zahrádce. Když jsme postavili zděný plot podél pozemku, přemýšlela jsem, čím tu studenou šeď oživit. Čím jiným než květinami. Pozorovala jsem, jak dlouho je podél zdi sluníčko a kolik je tam stínu a celou zimu přemýšlela, co s tím prostorem udělat. A nový záhon byl na světě. Tedy zatím jen v mých myšlenkách. Realizace už byla horší. Ale když si vezmu něco do hlavy, tak už mi to nikdo nevymluví. V sobotu bylo počasí tak akorát na zahrádku. Sice foukalo, ale byla jsem krytá zdí a sluníčko se opíralo o zeď, tak to šlo. Zbavit záhon drnů, byla pěkná fuška. Hodně jsem si s drny vyhrála, abych nevyhodila žádnou zbytečnou hlínu. Chvílemi to vypadalo, že kutám v kamenolomu. Mám kamení, že bych mohla dláždit cesty.  Do večera vznikl záhon 80 cm široký a 8 m dlouhý. Zvládla jsem záhon pohnojit a manžel zryl, protože mě došly síly. Ruce a záda cítím ještě dnes. První dojem, co tam dám? Druhý pohled, neměla bych záhon ještě rozšířit, aby se mi tam vešlo vše, co chci:-). V neděli krásně napršelo. Co víc si přát? Aby v pondělí, kdy jsem měla nucenou dovolenou, bylo krásně. Čekala jsem na pracovníka enegetiky, aby si odečetl elektroměr. Ráno bylo počasí takové všelijaké, tak abych nerozdělala nic na delší dobu, kdyby se náhodou vyčasilo, jsem se pustila do mytí oken a změny dekorací ze zimní na jarní, když už mi to jaro leze na mozek. Konečně jsem sehnala vitrážku na okno, bez vrtání a lepení, tak už na verandě visí záclonky. Maminka mi vyšila dečku na stůl, manžel daroval k MDŽ bílé karafiáty, tak krásně sladit dekorace, aby vše krásně vyniklo. Pračka prala, prádlo sušil vítr. Než začalo pršet, první várka uschla. Nakonec sluníčko vyšlo a mě už doma nic neudrželo. Tak hurá osázet truhlíky maceškami, kterých jsem si letos koupila dostatek. Zbyl čas i na osazování nového záhonku. Místy se mi pár trvalek hodně rozmnožilo, tak kytek je dost. Pro jistotu mám v zásobě padesát cibulek irisů. Než jsem se nadála byl večer. A co že nového roste na zahrádce? Medvědí česnek, ten jsem vůbec nedoufala, že ujme. Malá modrá sasanka se klube na svět, ta uschla, ještě nebyla pořádně v zemi. Měla jsem strach, že jsem si loni zničila ladoňky, ale už holky vystrčily růžky. Jsem zvědavá, co vyleze dál. Ráno jsem měla problém sednout do auta, protože jsem měla pocit, že se musím zlomit v zádech. Nezlomila a odpoledne musela alespoň na chvíli pokračovat v přesazování. Vyhnala mě tma. Jdu uložit tělo do vodorovné polohy a pokračovat ve čtení velmi zajímavé knihy. Rija