V ranním tichu

Krásný poslední březnový den. Po ránu je venku sice chladno, což značí, že je teprve březen, ale odpolední teploty bych spíš viděla na květen. Venku je nádherně. Miluji ranní, dopolední procházky, kdy je vesnice ještě prázdná a klidná. Naše kroky s Nelinkou vedou k rybníku a pohled na klidnou hladinu je naprosto okouzlující a zároveň uklidňující. Všude kolem kvetou špendlíky a do dálky je slyšet včelí bzučení, jak se holky po zimě snaží. Všude je klid, jen jak se začínáme vracet do vesnice, je slyšet štěkot psa. Někdy i motorové nástroje, ale nějak jsem si na ty zvuky zvykla a při běžné chůzi nevnímám. Občas potkáme nějakou známou tvář, prohodíme pár slov a pokračujeme v naší pravidelné víkendové obhlídce vesnice. Miluji tyhle jarní rána, kdy se den probouzí, v křoví zpívají ptáci a je slyšet jen taková krásná harmonie duše. Pohodovou slunečnou neděli. Rija