středa 28. února 2018

Zima, zima je veliká.....

Musím přiznat, že je to se mnou čím dál horší. Nějak mi ten život utíká, je stále pět kroků napřed a já se snažím doběhnout včerejší den. Ne že by dny byly tak nabité událostmi, ale já jsem neustále nějak pozadu. Ač nerada musím si přiznat, že stárnu rychleji, než bych chtěla, a také mám moc zálib. Leden utekl ani nevím jak. Počasí bylo jak na houpačce, dny ještě pořád krátké, takže bych nejraději zalezla do postele a vzbudila se až na jaře. I když lednové počasí se chvílemi podobalo spíš časnému jaru, než hluboké zimě. O nějakou vločku sice nebyla nouze, ale sněhová pokrývka se s bídou udržela jen pár hodin, a pak z ní zbyla jen špína a bláto. Pořídit pár snímků, kde by se sníh dal zdokumentovat, se podobá výstupu na nejvyšší horu světa :-))). A co by to bylo v našich končinách za zimu, kdyby nás nenavštívily holomrazy. Tento způsob zimy zdá se poněkud nešťastným, bohužel skutečným. Rija