Kometa

Deset dní ze září je skoro pryč. Neskutečné. Víkend byl opět nádherný, slunečný. Plány jsem měla pracovní, především kolem domku. Jenže maličko jsme je přehodnotili. V pátek odpoledne manžel povídá, že je na obloze vidět kometa. Byla objevena teprve v srpnu, japonským amatérem. Dostala jméno po něm Mishimura a viditelná bude až za nějakých 434 let. Prostě příležitost vidět něco zajímavého. Sice budíček ve 2:30, v sobotu, byl nepříjemný, ale když si řeknu, že chci, tak vstanu. Ještě v pátek jsem musela logisticky zajistit úspěšnost akce. Jezdíme totiž pozorovat na kopec, na kterém rostou vinice. Během roku to není problém, ale v době vinobraní, bych nerada řešila nějaké problémy. Naštěstí většinu vinařů znám dobře, takže jsem je mohla informovat o tom, že se v noci na kopci budeme pohybovat. I počasí nám přálo, nebyla zima. Měli jsme trochu obavy, zda kometu uvidíme, protože měla být viditelná na obzoru a právě v těch místech vychází slunce. Obloha byla nádherná. I nebe nám oznamovalo, že se blíží podzim a zima, protože už je vidět zimní souhvězdí Orion. Než se objevila kometa, tak jsme si užili východ Venuše (nebo Jitřenky) nad Pálavou. Bohužel na fotce je vidět jen hvězda, nic zajímavého. Jen tak z legrace manžel vyfotil druhou nejzářivější hvězdu v Orionu Betelgeuse. Její zvláštností je, že se předpokládá její konec. Mění se v supernovu a při výbuchu by mohla mít takový jas, jako Měsíc. Zatím je to krásná červená hvězda. Kolem půl páté jsme měli štěstí a v dalekohledu se objevila. Svou krásu nám ale ukázala, až na fotce. Pouhým okem jsme ji našli, jako pidi hvězdičku. A to jen proto, že jsme věděli, kde ji hledat. Neustále mě fascinuje to dech beroucí vesmírné divadlo. Jen naše oko není tak dokonalé, abychom mohli tu nádheru spatřit. Ta nádhera se nemůže okoukat. Když se podívám do hledáčku dalekohledu, je to jako bych se dívala do jiného světa a když se podívám na nádheru kterou odhalí fotoaparát, je to jako pohádka. Rija

                                                                        Betelgeuse

Víkend v Třeboni

V nastaveném cestovatelském duchu, začal i náš první zářijový víkend. Při večerním posezení u skleničky vína a čekání na začátek koncertu v Počátkách, jsme jen tak uprostřed hovoru došli k tématu našich výletů a zjistili jsme, že jsme letos nebyli v jižních Čechách. Poslední léta bývá naším zvykem vyrazit s koly do jižních Čech, nejčastěji do Třeboně. Takže slovo dalo slovo, internet poskytl nabídku ubytování a my mohli vyrazit. Jen tentokrát jsme místo kol vzali Nelinku. Stává se z ní právoplatná cestovatelka a po loňském šoku, již nemá trauma, když vidí kufr. Nevím, co se tenkrát v jejím malém mozečku odehrávalo, ale nejspíš měla strach, že ji jedeme někam odložit. V pátek, po práci, jsme vyrazili a po pohodové cestě v podvečer dorazili na místo určení. Výběr penzionu se nám podařil a mi stanuli skoro v centru Třeboně,  u dveří, v zeleni ukrytém, penzionu. Pokoj byl krásný, velký s výhledem na zeleň a Zlatou stoku. Ještě večer jsme vyrazili na procházku, aby Nelinka zjistila, kde je doma a my mohli opět ochutnat třeboňský Regent:-). Zjistili jsme, že v sobotu je v Třeboni vinobraní a řemeslné stánky. Ráno jsme se prošli náměstím a jeli na výlet do okolí. Cíl byl jasný, jako pokaždé, když do těchto končin jedeme. Vesnička, kde manžel trávil jako dítě prázdniny. Tentokrát jsme zajeli do nedalekých Borovan. Zajímalo mě, jak vypadá místní zámek. Prošli jsme se nádvořím a v parku si dali zmrzlinu a pokračovali dál. Na pokoj jsme se vrátili něco po poledni a zastavili se na oběd. A co jiného si dát v Třeboni, než rybí specialitu. Na Nelince bylo znát, že ji výlet unavil. Zůstala v tichu pokoje a my šli na kávu a malou procházku městem. Den jsme zakončili ochutnávkou vín, která nabízeli na náměstí. Nechyběla ani procházka v zapadajícím slunci, kolem rybníku Svět. Víkend utekl jak voda, ale byl krásný. Rija

Koncert

První zářijový a zároveň i školní týden je za námi. Dny jsou čím dál hektičtější a než se člověk otočí je večer. Letošní léto je u nás maličko jiné. Pokud máme možnost, něco podnikáme (bohužel se to odráží na stavu zahrádky). Program na poslední srpnový víkend jsme si naplánovali už koncem července. Vrátili jsme se opět v čase a vyrazili do Počátků na koncert Lenky Filipové. Vyrazili jsme až v sobotu, jen na jednu noc. S malou zastávkou v Telči na oběd, jsme dorazili do Letohrádku sv. Vojtěch. Tentokrát jsme měli jiný pokoj. Odpoledne bylo slunečné, ale předpověď nás upozorňovala na večerní déšť. Při kávě jsme si zamluvili stůl na večeři a nakonec jsme u stolu zůstali i po dobu koncertu. Výhled jsme měli krásný a podium jak na dlani. Koncert uvedla manželka Pavla Trávníčka a Lenka zazpívala všechny své krásné písničky. Taková nostalgie mladších let se hodila k prostředí:-). My jsme si koncert užívali se sklenkou vína. Bohužel předpověď se nespletla a po půl hodině od začátku koncertu začalo pršet. Jen málokdo z posluchačů odešel. My jsme měli štěstí, že pod slunečníkem nepršelo. Kvůli bouřce musel být koncert po hodině přerušen. Vítr vzal deštník vedle u stolu. Ale i tak jsme si atmosféru koncertu užili. Měli jsme štěstí a k hotelu doběhli celkem v suchu. Hůř na tom museli být posluchači, co seděli blíž u pódia, ti museli být mokří durch. Obdivovala jsem personál, který ještě za deště uklízel nádobí a židličky. Ráno nezbyly po bouřce žádné stopy. I přes nepřízeň počasí jsem si odnesla krásný zážitek. Rija