Brno je zlatá loď

Krásný poslední únorový den. Na únor to dnes vůbec nevypadalo. Spíš tak konec března. Čas od času jsem nucena rozhýbat své zkostnatělé mozkové závity, a proto občas jedu na školení. Většinou jezdím do Brna. Když má člověk štěstí a narazí na dobré školení, tak získá nové pohledy, zkušenosti a samozřejmě si oživí problematiku. Musím říct, že to dnešní považuji za velmi úspěšné, co se mé práce týká. No a jak jsem psala, tak díky krásným teplotám jsem si Brno užila. Ráno jsem přijela dřív, protože jsem včera zjistila, že díky opravám, nepřijíždí vlak na Hlavní nádraží, ale na Dolní. Přiznám se, že jsem ten pojem slyšela poprvé a měla jsem strach, že se ztratím. Můj orientační smysl má velké slabiny. Kdyby se mě chtěli mí blízcí zbavit, tak mě stačí vyložit na neznámém místě a mají jistotu, že se domů nevrátím a nemusí mě vůbec vozit do lesa :-). Musím sama sebe pochválit, protože na blondýnu jsem vysoce inteligentní a neztratila jsem se. Ve spoustě věcí můžu říct, že blondýnu nezapřu, ale dnes jsem to zvládla. Když jsem zjistila, že je to dobré, tak jsem ráno, čas před školením, využila k pomalé chůzi městem. Docela mě překvapilo, že jsem potkávala málo lidí. Sice bylo chladno, ale sluníčko nádherně svítilo a obloha byla blankytně modrá. Tak mě ta atmosféra pohltila, že jsem se s klidem procházela ulicemi a nakonec vytáhla foťák. Čas plynul pomalu a já měla čas vychutnat si výbornou kávu v malé kavárně. Mám ráda tureckou kávu, ale docela často ji dělají silnou a málokdy si na ní pochutnám. Dnes ráno jsem si opravdu pochutnala a vzájemně vyměněné úsměvy s personálem, mi zalily den sluncem. Proto se nejspíš školení vydařilo. Po školení jsem nemusela spěchat a netoužila jsem courat po obchodech, tak jsem se procházela městem a místy, které mají pro mě kouzlo starých časů a také kouzlo vzpomínek na chvíle strávené s manželem v dobách, kdy jsme ještě nebyli manželé a ani jsme nepřemýšleli, že se jimi staneme. Jeden obchod jsem přeci navštívila. Antikvariát, kam jsme chodívali s manželem, ještě za svobodna. Je stále na stejném místě. Samozřejmě jsem neodešla s prázdnou, to se mi ještě nikdy nestalo. Unesena euforií z výsledků školení, z počasí nebo jen tak, jsem měla pocit, že město není přecpané lidmi, jako obvykle. Chodila jsem uličkami, prohlížela si fasády domů a kochala se pohledy kolem sebe. Zastavila jsem se podívat na krokodýla na Staré radnici, rovnou jsem si zašla pro razítko do turistického deníku a pro turistické vizitky (překonala jsem sebe samu a nezapomněla si vzít deník sebou). Došla jsem až na Petrov. Prošla jsem se kolem, zašla do kostela a přes Zelný rynk se vracela k nádraží. Stihla jsem jedno kafíčko se synem. Byla jsem ráda, že měl čas a že jsme se alespoň chvíli viděli. Nakonec jsem byla ráda, že je nádraží přestěhované, protože jinak bych nemohla vidět Špilberk a Petrov vedle sebe. Pěkné rozloučení s Brnem. Jen škoda, že se mi v tom teple a se zátěží knih nechtělo vyšplhat až na Špilberk. Měla bych procházku Brnem kompletní. Musím přijet někdy příště. Byl to moc krásný den, i když jsem úplně vyřízená a unavená. Doufám, že budu spát celou noc. Rija

Dům U tří kohoutů. Kohoutů na střeše jsem si všimla až letos.

Vínová

Od té doby, co mám nový stroj, tak mě šití baví čím dál víc. Nejsou to žádné světoborné věci, ale zjistila jsem, že polštářků u nás není nikdy dost. O víkendu jsem ušila další polštářky k těm vínovým. Vínová začíná převládat i v mém šatníku. Před časem jsem měla fialové období, teď pro změnu vínové. Nejdříve jsem ušila dva polštářky celé z vínové kostky. Na stole zbyla hromádka zbytků a já si vzpomněla, jak jsem před časem obdivovala polštářek s aplikací srdíčka. Stroj má poměrně velkou škálu stehů a jeden opravdu krásný, právě na šití aplikací. Opět musím přiznat, že švadlena ze mě nikdy nebude. Srdíčko jsem přišila, ale stehy se mi nepotkaly. Když si na polštářek lehne manžel nebo Nela, tak to vadit nebude a ani to nepůjde vidět :-). Příště zvolím nějaký jednodušší steh. Opět mi zbyla nějaká látka a včera, cestou z práce mě napadlo ušít z nich dečku na stolek. Byl to takový momentální nápad a jako už po několikáté se mi potvrdilo, že momentální nápady nejsou pro mě dobré a jak se říká dvakrát měř, jednou řež , u mě platí dvojnásob. Po ušití jsem zjistila, že širší krajka by vynikla lépe a užší dečka by byla hezčí, ale účel splní. Zatím jen tak v rychlosti položená na stůl. Ta ještě ušít nějakého ptáčka na větvičku a můžu přivítat jaro. S těmi ptáčky to nebude tak jednoduché, ty se mi nedaří. Pokaždé místo ptáčku vyleze nějaký paskvil. Už moc času nezbývá, jaro je za dveřmi a odpolední teploty už se pohybují dost vysoko a já už se nemůžu dočkat, jak budu řádit na zahradě. Tak doufám, že s posledním únorovým dnem odejde i zima a začne tolik očekávané jaro. Rija

Únorové procházky

Poslední únorový víkend zmizel v nenávratnu, poslední únorové dny ubíhají mílovými kroky a za pár dní je tady březen. Jaro klepe na dveře. Sice uplynulý víkend byl docela mrazivý, ale v sobotu se sluníčko snažilo seč mohlo a prádlo krásně usušilo.V pondělí se sluníčko opět umoudřilo a venku už to vypadalo hodně jarně. U nás se rtuť teploměru vyšplhala k 18 stupňům a i v půl páté bylo venku příjemně. Je úžasné, že můžu s Nelinkou vyběhnout do přírody, bez obavy, že nás zastihne tma. V pondělí jsme prošly naši pravidelnou stezku a přidaly ještě kus a pořád bylo krásně. Zvládla jsem ještě za světla obejít zahradu a zjistila jsem, že už jsou venku narcisy i tulipány. Nevím, jestli mám mít radost nebo starost. První polovina března by měla být teplotně nadprůměrná, ale pak se opět ochladí. Jenže, co se stane s přírodou, jestli přijdou opět mrazy, nebo nedej bože, když bude mrznout až pokvetou stromy. Včera už nebylo takové teplo, ale bylo příjemně a zkusily jsme obejít vesnici kolem sklepů. Cesta je delší asi o dva kilometry a letos jsem ji šla v pracovní dny poprvé. Zvládly jsme to za světla a bez ztráty kytičky. Dívala jsem se, že se příroda začíná probouzet. Trnky a špendlíky mají nalité pupeny a šeříky taktéž. Dnes jsme si delší procházku musely odpustit, protože jsme přijeli pozdě z práce. Občas je potřeba nakoupit i něco jiného než je jídlo. Sehnat správný polštářek pod hlavu je docela umění. Nakonec jsem stejně nesehnala, co bych si představovala. Zítra budeme taky bez procházky a další dny se uvidí, podle počasí. Tak ať vám poslední únorový den uběhne jako voda a pak hurá do jara. 1: března začíná astronomické jaro. Rija

V pondělí bylo tak krásně, že byl vidět i kopeček v Mikulově

V úterý skoro ve stejném čase bylo šero.

Super měsíc

Včera byl úplněk a už od neděle to pozoruji na kvalitě spánku. Nikdy jsem s tím neměla problém, ale poslední dobou mě měsíc leze do spánku čím dál víc :-). Měsíc mám ráda, tak si myslím, že na můj spánek vliv nemá, spíš moc informací, které můj stárnoucí mozek těžko zpracovává. Ač se snažím si to nepřipouštět, tak se to někdy nahromadí a hlavo přeber si to. Snažím se takové stavy rozchodit. Chůze je opravdu báječná. Jen by v mém případě ještě mohla působit, jako odstraňovač tuku a kalorií. Včera jsem přijeli domů normálně, tak jsem s Nelinkou vyšla do polí, vyvětrat mozek, načerpat energii se zapadajícího sluníčka, obhlédnout probouzející přírodu, prostě nadýchat se svěžího vzduchu. Na zpáteční cestě mu pozornost upoutal vycházející měsíc. Díky tomu, že jsem v polích měla před sebou krásný obzor, tak se mi naskytla úžasná podívaná. Pohled na obrovskou žlutočervenou kouli, byl úžasný. Foťák nosím stále sebou, právě pro takovéhle případy, kdy cestou potkám něco neobvyklého. Přestože chodím pořád do stejných míst, tak potkávám neobvyklé věci neustále:-). Příroda se neustále mění a je na co se dívat. Dnes jsme se zdrželi na kávě u maminky, tak jsme ve světle pouličních lamp obešly vesnici. Zítra přijedeme také pozdě, takže větší procházku si necháme na víkend, pokud nebude pršet. Krásný večer a pohodový zbytek týdne. Rija

Únorový týden

Druhý únorový týden je za námi. U nás byly jarní prázdniny a manžel relaxoval a léčil si chřipku, tedy kromě jiného. Minulý týden, to vypadalo na klidný a pohodový týden, místo toho byl plný událostí. Svým způsobem, to byl slavící týden. To se nám zatím nestalo, abychom slavili průběžně skoro celý týden. V úterý si manžel vyzvedl nové auto. Původní plán, byl projet se po okolí, jenže obloha na nás sesypala miliony vloček a chvíli to vypadalo, že snad bude opět bílo. Vydrželo to chvíli, ale zbytek dne se přeháněly po obloze vločky. Takže jsme nakonec jeli jen kousek a na zpáteční cestě jsme si zašli na večeři. Oslavili jsme nové auto, středeční narozeniny manžela i čtvrtečního Valentýna. Malé oslavy byly samozřejmě každý den a v sobotu s celou rodinou. Kluci přijeli už na oběd a konečně jsme zase byli doma všichni pohromadě. Mám ráda, když se všichni sejdeme a povídáme si. Celým domem panuje pohoda a klid. Prostě nádhera. Dnes jsme měli v plánu odpočívat. Zvlášť po probuzení do mlhavého, mrazivého rána. Venku byla mlha, že by zabloudil i Rákosníček a keře byly krásně ojíněné. Prostě takové ospalé nedělní počasí. Než jsem dodělala oběd, začalo z mlhy vykukovat sluníčko a než jsme se naobědvali, ukázalo se sluníčko v celé své kráse. Rozhodli jsme se vyrazit na výlet. Zajeli jsme do Brna k přehradě, prošli jsme se kousek kolem přehrady. Venku bylo překrásně, obloha nádherně modrá, ptáci zpívali, jako kdyby jaro bylo za dveřmi. I když voda v přehradě a břehy posypané sněhem jasně ukazovaly, že s tím jarem to nebude, tak horké. Cestou zpátky jsme si zašli na kafíčko a ještě jsme se zastavili v Hornbachu. Začínám nakupovat semínka a přibalila jsem i malé pařeniště. U nás jaro na dveře klepe, sníh tady není, jen ranní mrazíky stále ještě straší. Sedm dní uteklo jako voda a zítra otvíráme další týden. Doufám, že bude klidný a pohodový. Takže i vám přeji pohodové dny. Rija

Hotovo

Úkol splněn. Když už se blíží jaro a díky vašim radám, jsem včera ušila polštářky. Ještě stále nám v šití nedostatky. ale už se mi zkracuje doba šití. Kamarádka mi hned poslala inspiraci na další, abych měla k nim na kombinování a druhá mě nahlodává, že musím zkusit ušít tašku. Dnes už nic nedělám, zdržela jsem se v Břeclavi. Po dlouhé době jsem měla štěstí a posedět s milou duší. Jdu si dát něco dobrého a pohledat nějakou zajímavou látku.
Mějte krásný zbytek večera. Rija

Procházka zalitá sluncem

Další víkend za námi. Čeká mě náročný týden. U nás jsou jarní prázdniny a manžel bude relaxovat v teple domova. Tentokrát mu ten týden volna docela bezostyšně závidím. Cestování tou naší lokálkou není nic pohodlného a v zimě už vůbec ne. Zase na druhou stranu v práci bude klid a konečně dodělám resty, co běžně nestíhám. Plány, které jsem měla na včerejší den, jsem odsunula do pozadí. Venku bylo tak nádherně, že jsme s Nelou vyrazily do polí. Nemohla jsem odolat slunečním paprskům. Sluníčko už začíná hřát a venku bylo úžasně. Na vodě se drží jemný led, v místech, kde nedosáhly sluneční paprsky byla jinovatka, ale vzduch voněl jarem a u nás kvetou kočičky. Ušly jsme skoro sedm kilometrů a Nela doma usnula a spala až do rána. Neděli jsem věnovala tvoření, ale o něm až někdy příště. Přeji krásný, klidný pracovní týden. Rija