Střípky od nás

Konečně se trošku ochladilo, jen s deštěm je to takové všelijaké. Něco málo v uplynulých dnech spadlo a dnes to naštěstí bylo lepší. Z včerejší procházky nás vyhnalo taky něco padajícího z nebe, protože foukal vítr a díky němu to vypadalo, že prší, ale pod stromy se vláha moc nedostala. Uvidíme, jestli ještě něco spadne. Dle předpovědi má pršet ještě pár dnů. Dny se nám začínají zkracovat a občas se mi zdá, že vzduch začíná vonět nadcházejícím podzimem. Letošní léto je opravdu moc horké. Řekla bych, že tropická třicítka byla, až na pár výjimek skoro pořád. Začínám se těšit na podzim a zimu:-)))). . Poslední roky mi vyhovují spíš chladnější teploty, když je moc velké horko, přestávám fungovat. Na uplynulý týden jsem měla spoustu plánů, čáru přes rozpočet mi udělalo nesnesitelné vedro. Vytáhla jsem alespoň šicí stroj a ušila si pár doplňků.  Naposledy jsem tvořila na začátku července. Vůbec mi to tak nepřišlo. Skoro jsem se lekla, jak mi ten čas utekl. Hlava překypuje nápady, tak bylo potřeba něco zrealizovat, než to zase zapomenu:-))).  Měla jsem doma pár bedýnek, tak jsem se rozhodla využít je na dekoraci před dům. Původně jsem chtěla takové ty pořádné bedýnky, jenže staré nemám možnost sehnat a ceny nových mě opravdu odradily. A hlavně obava, jestli před domem vydrží a neodporoučí se někam jinam, jeden nikdy neví. Tak jsem použila obyčejné z obchodu. Trošku jsem je ošetřila lněným olejem, ale pořád to nebylo ono, takže jsem bedýnky vylepšila jutou. Problém nastal, když jsem začala vymýšlet nějakou letní dekoraci. Kromě majáku a mušlí mě opravdu nic jiného nenapadlo. No, vlastně ano, ale vinaře se soudkem vína, fakt vyrobit neumím:-)))))). Takže jsem nakonec použila ten maják. Jenže čím víc, jsem kolem toho chodila, tím víc mi ten maják vadil. Nemám nic proti dekoracím s mořskou tématikou, ale do našeho kraje se majáky nehodí. Nepřišla jsem na lepší nápad na letní dekoraci. V hlavě stále hlodal červíček, čím ten maják nahradit. Při opravě věnečku na dveře (se divím, že břečťan v těch vedrech poměrně dlouho vydržel) přišel nápad. Nechce se mi ještě dávat podzim. Vzpomněla jsem si, že mám v kůlně plastovou dekoraci kola s košíkem na kytku. Původně tam byla fialová stužka, ale nehodila se mi tam, tak jsem ji vyměnila za jutovou. Žádnou vhodnou kytičku jsem do košíčku nenašla, tak na chvíli poslouží umělá. Ta v těch vedrech vydrží:-))). Konečně jsem ušila přehoz na molitan na lavičku, tak si můžu vychutnávat ranní kávu. Plechové sluníčko dostalo zlatý nástřik, ta plechová barva mi pořád neladila k barvě lavičky. Překvapuje mě, že Máša nechodí odpočívat na lavičku, nejspíš ji odrazuje ta spousta cizích koček:-)))). Využila jsem času a vytaženého stroje a pokusila se splnit přání mojí tetě. Před časem jsem jí ušila povlaky na polštářky a teta projevila zájem o polštářek s kanýrem. Už několikrát jsem se o kanýr pokoušela, ale nedařilo se mi. Nápad přinesl jednoho dne pinterest. Tam skládali kanýr na vidličku. Půjčila jsem si od maminky jednu tak akorát a světe div se, kanýr se skládal úžasně. Trošku jsem se zapotila při skládání rohů. Tam někde soudruzi z NDR udělali chybu, ale naštěstí žehlička většinu chyb vyretušovala. Ještě si rozmyslím, zda ještě nějaký polštář s kanýrem ušiji:-)))). Posledním šicím počinem byly polštářky do obýváku. V Třeboni jsem si koupila krásný gobelínový polštářek s napronem a hledala jsem v zásobách ušitých povlaků, jestli se něco ke gobelínu nehodí. Nenašla jsem nic. Naštěstí v zásobách látek byly hned dvě, které k tomu pasovali. Šití povlaků už mi jde celkem dobře, takže za chvíli bylo hotovo. Zužitkovala jsem ještě pár zbytků. Kamarádka mě před časem inspirovala k ušití obalů na příbor a vylepšit tím stolování. Opět byl mozek na dovolené. Špatně jsem vyměřila délku látky. Přišla jsem na to, až jsem měla hotovo. Chybami se člověk učí. Příště si dám pozor, a budu víc přemýšlet. Sice mi počasí nepřálo v práci na zahradě, ale využila jsem volných dní k tvoření. Už mi to chybělo. Nejsou to žádná umělecká díla, ale mě udělaly radost. Hlavně odvedly myšlenky od reálného světa, do světa fantazie. Do mé sbírky dekorací přibyly dvě krásné ozdoby. Dráčka mám od manžela. Má úžasný výraz a nejspíš ten vděčí za to, že dráček skončil u nás. Surikatu jsem viděla za výkladem a když jsem šla kolem ní asi potřetí, tak bylo rozhodnuto, že ji tam nemůžu nechat. Doufám, že jednou budu takto relaxovat na zahrádce i já. Zatím nejvíc relaxuji u ranní kávy. Teď jsem vyměnila stroj za jehličku a doufám, že v brzké době pár drobností vykouzlím na prázdné látce. Užívejte si posledních dní prázdnin. Ještě nám třicítky předpovídají. Rija

Ranní procházky

Nevím, jak j to jinde, ale nás tady sužují vedra. Na dnešek hlásili ochlazení, ze včerejších 38 teplota klesla na 32. Spadlo pár kapek a vzduch se okamžitě změnil s tropický skleník. Vše nutné udělám dokud je venku přijatelně, a pak už nevycházím z domu. Poměrně brzo ráno, se teplota blíží k třicítce, tak moc výkonů venku nepodávám. Na jednu stranu jsem ráda, že mám tento týden dovolenou, ale na stranu druhou, nemůžu nikam vyrazit, protože vedro je naprosto šílené. Pravidelné procházky s Nelinkou děláme ráno před sedmou a večer jde manžel. Ve středu, díky brzkému vstávání, jsme šly ještě mnohem dřív. Venku bylo krásně ticho, které u rybníka rušilo jen čiřikání vlaštovek, které v hejnech létaly nad hladinou a nad poli. Sice jsem cítila rosu, ale na rostlinách žádné korálky vidět nebyly. Ani se nedivím, vždyť rostliny musí být v tom horku rozžhavené, že se rosa po dopadu rychle odpaří. Asi se mi to zdá, ale mám pocit, že vzduch začíná vonět podzimem. Některé listy žloutnou. No, každopádně podzim je za dveřmi. Díky klidu kolem mám větší příležitost pozorovat okolní přírodu mnohem intenzivněji, než v jiný čas. Ve středu jsem měla úžasný zážitek, když kousek ode mě lovilo káně. Zachytit lovce při práci nebylo vůbec jednoduché. Jsem ráda, že mám alespoň nějaký obrázek. Včera jsem konečně zachytila vlaštovičky nad rybníkem. Mám mizerný postřeh a navíc špatně vidím, takže jsem ráda, když objektiv občas zachytí něco zajímavého. Proto obdivuji ty z vás, kterým se focení přírody daří. Navíc i Nelinka je veliký narušitel. Jakmile zjistí, že mě něco zaujalo, okamžitě dojde okouknout, jestli to náhodou není k jídlu. Její apetit je naprosto obdivuhodný. Kdybychom ji nekontrolovali, tak je z ní už dávno Otesánek. Dnes jsme procházku ošidili, protože jsme vyšly až v půl osmé a venku se už nedalo dýchat. Ani Nelinku procházka nebrala, tak jako jindy. Hlásí sice ještě nějaký déšť, ale jsem zvědavá, jestli se předpověď týká i našeho konce světa. Tady prostě neprší. Škoda, že jsou tady zimy chladné, jinak bych se pustila do pěstování tropických rostlin, které přežijí bez vody. Bohužel naše zimy by nepřežily. Už mockrát jsem přemýšlela, jak to má takový plevel. Některý je tak houževnatý, že v tozru trávníku roste jak zběsilý. Má to i své výhody, zajímá mě, jak se různé druhy plevele jmenují a díky tomu jsem zjistila, že u nás je nejhouževnatější pelyněk a merlík. Ten v jednom místě nechala úmyslně, aby zakryl kus betonové zdi. Už má něco přes metr do výšky a metr do šířky. Možná nechám zarůst betónovou zeď merlíkem, ten to zvládne rychleji, než okrasné rostliny:))))). Už mi tady moje plyšové zlatíčko oznamuje, že je nejvyšší čas na procházku. Tak jdeme. Krásný nadcházející víkend. Rija

                                                                     Středa ráno

                                                                  Čtvrtek ráno

                                                                     Dnešní ráno

Třeboň - den třetí

 Původní plány na sobotu byly, objet na kole další kus kolem Třeboně. Jízda na kole a noční ponocování (čím jsem starší, tím dřív chodím spát a mám problém vydržet déle, jak do desíti), nás unavily, takže jsme plány rádi změnili. Dopoledne jsme se prošli Třeboní. Na náměstí byly nějaké myslivecké slavnosti, na zámku řádily děti s vodníky a město praskalo ve švech. Využila jsem otevřených obchodů a zašla se pokochat medvídky. Obchod tam je už hezkých pár let. Jednou jsem si tam i medvídka koupila. Tentokrát mě od koupě odradily ceny. Nemusím mít všechno:-))). Stejně jsem utrácela. Neodolala jsem krásnému gobelínovému polštářku a stejnému napronu. Od pondělí týrám stroj a snažím se k polštářku ušít další, abych mohla pozměnit sedačku v obýváku. Oběd v Třeboni jsme si rozmysleli a vyrazili na výlet. Kousek za Třeboní jsme si dali oběd a když už jsme vyrazili autem, tak jsme se jeli podívat na kovářský jarmark do Buškova hamru. Je to jeden z mála funkčních hamrů u nás. Zaujalo mě, že byl poháněn vodou. Bylo to takové klidné místo. Kromě kovářů, tak hrála hudba. Dali jsme si kávu a chvíli poslouchali známé písničky. Než jsme se otočili, den byl pryč. Ani týden by nám nestačil na to, abychom prozkoumali alespoň desetinu zajímavých míst. Večer jsme si zašli na jedno do pivovaru. Víc jak pivo, mě zaujali mufloni v hradním příkopu. Manžel si ze mě dělal legraci, že si musím najít zvíře na focení všude a za každých okolností. Než jsme v neděli odjeli, tak jsem stihla zachytit veverku, která kousek od nás poskakovala:-))). Měla v plánu ještě pár zastávek cestou, ale chytil nás pořádný liják, tak jsem si jen z auta udělala poslední fotku kostela Nejsvětější trojice v malé osadě Klášter na Landštejnsku. Kostel z dálky vypadal krásně, jen škoda že klášter zbořili. Kdoví jak vypadal. Trošku jsem doufala, že prší i u nás, ale u nás svítilo sluníčko a teploměr opět vyšplhal nad třicítku. Už mě ty tropy nebaví:-)). Prodloužený víkend se nám vydařil a už se těším, na nějaké další putování. Rija