středa 31. března 2021

Opět na kole

Včerejší odpoledne vybízelo k nasednutí na kolo a vyrazit někam do přírody. Bylo teplo, skoro jako v létě. Manžel hledal nějakou jinou cestu, než jezdíme obvykle. Nejraději jezdíme do jiného okresu, tudíž jsme byli nuceni vymyslet nějakou jinou trasu, abychom nejezdili pořád na stejná místa. Vydali jsme se od nás směr Mikulov, ale po pár kilometrech jsme se stočili a projeli vesnicí Březí k vinohradům. Objeli jsme okolní vesnice pod Dunajovickými kopci. Je to nádherný kousek přírody vlnící se mezi vinicemi, poli a sady. Výhled byl překrásný. Sice místy byly pěkné kopečky, ale nikam jsme nehnali, protože jsem musela neustále něco fotit. Jezdím pro radost, tak mi nevadí, když slezu a kousek popojdu. Ujeli jsme necelých 21 km. Vidět známá místa z jiného úhlu bylo úžasné. Pojďte se se mnou pokochat krásou tohoto místa. Rija























úterý 30. března 2021

Jaro u nás

 Počasí se opravdu překonává. Dnes rtuť vystoupala až k 25 stupňům. Byl překrásný den a kupodivu jsem jej nestrávila v zahradě. Pěkně vzorně jsem relaxovala a užívala jsem si sluníčka. Chvíli jsem si hrála s výzdobou, mezitím jsem upekla bábovku a chodila okukovat, co kde nového roste. Vůně kávy, chuť bábovky a sluníčko. Není nic lepšího. Navíc si naše okolí oblíbili ptáčci, takže v krmítku už jsou vidět dva stehlíci a dokonce chodí do krmítka i když jsem venku. V keři nedaleko mě se rvali zvonci zelení. Ty už jsem dost dlouho neviděla. Mám radost, že se sem opět vrátili. Den svým zpěvem uzavřel kos a konipas. Den jsme uzavřeli posezením u ohně a k večeři byli špekáčky. Nejlepší jsou vždy první jarní. Nic lepšího neznám. Není to jaro nádherné. Rija


















3x3 Pohled k nebi

 Na blogu u Dáši jsem si přečetla o fotografické výzvě 3x3 Pohled k nebi. Pokud to jde, tak na nebe koukám dost často. Samozřejmě, že když jdu po městě, tak to nejde, to bych se mohla někde přerazit nebo do někoho vrazit. Nejčastěji koukám při venčení Nelinky. Pokud vrazím při venčení Nelinky do stromu, tak to většinou vidím jen já a Nelince je to srdečně jedno. Myslela jsem si, že to bude docela rychlé nafotit tři rozličné polohy nebe. Při cestách do práce je obloha vděčný námět na fotografování a odpoledne a večer je na co se dívat i ze zahrady. Jenže během týdne, co jsem oblohu pozorovala, byla nejkrásnější ráno a odpoledne, jak naschvál, žádná sláva. Nejkrásnější obloha byla vždy, když jsem neměla při sobě foťák. Ale to je už pravidlem, skoro neustále sebou nosím foťák a když si ho jednou nevezmu, tak potkám spoustu zajímavých věcí. Podařilo se mi nastřádat pár zajímavých záběrů oblohy. První trojice je východ slunce mezi Mikulovem a Lednicí. Nemohla jsem rozhodnout, kterou trojici vybrat, tak jsem vybrala tři různé fotky z třech různých dnů, které se mi nejvíce líbily. První fotka je focená 16. 3., druhá 17. 3. a třetí 24. 3.





Další série je focená 18.3. První dvě fotografie jsou foceny cestou z práce. Hnala se sněhová bouře a místy padaly vločky a poslední fotka je focená u nás. Po sněhové bouři ani památka.




A poslední série je z 27. 3. Je to foceno s odstupem pár minut, kdy se měnily mraky rychlostí blesku. Zamračená obloha se rozednívala, až na mě z nebe vykoukl nebeský anděl (při troše fantazie, ho snad uvidíte i vy). 




Jako bonus přikládám východ slunce před Mikulovem z 25. 3. Je přesně vidět jak se den posunuje. Slunce bylo maličko přikryté do mlhavého oparu. 





Určitě by bylo fotek mnohem víc, ale tyto se mi líbí nejvíc. Rija

pondělí 29. března 2021

První letošní

Právě dnes jsme zahájili cyklistickou sezónu. Původně to nějak nebylo v plánu, ale odpoledne jsme vytáhli kola a vyrazili. Už je to naše taková skoro tradice, ale první výlet na kolech je do Jevišovky. Kolem vesničky je krásná cyklostezka a vracíme se mezi poli zase zpět k nám. První zastávka byla tradičně na mostě přes řeku Jevišovku. Alespoň pohledem jsem se podívala do jiného okresu. Od té doby, co jsme objevili vrbový háj, jezdíme ho několikrát do roka zkontrolovat, jak se mu daří. Od vrbového háje, je krásný pohled na Pálavu, Stolovou horu a Svatý kopeček v Mikulově. Dnes jsme si udělali cestu o kousek delší, protože jsem chtěla Jevišovku projet celou. Jeden rok jsem sem dojížděla do základní školy a z celých osmi let, byla pro mě pátá třída ta nejlepší. Na jeden školní rok mám spoustu krásných zážitků. Obec se rozrostla o pár pěkných ulic, tak jsem se pokochala. Další zastávka byla na mostě přes řeku Dyji. Dva letmé pohledy na jednu stranu a druhou a další vzpomínky, když jsem tudy chodila se spolužáky ze školy, když se nám nechtělo čekat na autobus. Někdy nám cesta trvala i ty dvě hodiny, které bychom museli čekat, ale většinou jsme to zvládli rychleji. Z mostu je krásně vidět Sirotčí hrádek, jen dnes se zahalil do mírného oparu. Kousek před obcí mého dětství je už pár let obrovská hromada písku. Za ty léta se na hromadu nastěhoval podběl. Mnoho let jsem si myslela, že u nás už není, ale vrátil se zpět. Jeden rok jsem viděla v hromadě hnízdit břehule. Kdoví zda se sem vrací. V polích jsme se stočili směrem domů. Doma nám tachometr ukázal rovných 18 km. Na poprvé to není špatné. Je tady samá rovina, takže to se jede skoro samo. Celý tento týden předpovídají pěkné počasí, tak věřím, že to nebyl poslední výlet. Rija