Poslední lednová

 Sluníčko nás s Nelinkou vytáhlo na procházku po okolí. Vzaly jsme to tentokrát úplně z jiné strany a došly jsme až ke sklepům. Procházely jsme se mezi vinicemi a sklepy. Nebe bylo naprosto modré, občas modř rozrazilo letící letadlo a na obzoru zůstala jen bílá čára. Jen na západě bylo na obloze pár mráčků. Je vidět, že nás čeká mrazivá noc. Sem tam jsme v dálce někoho potkaly, jinak bylo kolem ticho a klid. Nikde nikdo. Ani se mi nechtělo věřit, že jsme byly venku přes dvě hodiny. Je tady krásně i v šedivé zimě.  Krásně jsme se vyvětraly a zítra hurá do práce. Rija

Šobes

 Máme před sebou poslední lednové odpoledne. Taky se vám zdá, že první měsíc letošního roku, nějak moc rychle utekl? Mě moc. Navíc mám pocit, že se v mém případě trošku vymykal běžnému zimnímu měsíci a to vůbec nenarážím na současnou situaci. Většinou je měsíc leden pro mě takový mrtvý. Málokdy se přinutím k nějakým výjimečným aktivitám. Ne, že bych letos překypovala nějak zvýšenou aktivitou, ale snažím se. Jakmile vyjde sluníčko, snažíme se vyrazit někam do přírody, protáhnout ztuhlé tělo. Čím dám mám větší pocit, že moje forma je za zenitem:-))). Včerejší den se probudil do krásného slunečného dne, navíc i poměrně teplého. Pustila jsem se do rychlého oběda a začali jsme přemýšlet, kam vyrazíme. Vyjížděli jsme v poledne a na obloze se začaly objevovat temné mraky. Původní cíl jsme přehodnotili a vyrazili opět směr Znojmo. Vypravili jsme na Šobes. Je to velmi zajímavé místo. Pod kopcem Šobes protéká Dyje a je tam spousta splavů a kouzelných zákoutí. Ani sněžení nás od úmyslu vylézt až na vrchol k vyhlídkám nás neodradilo. Stálo to za to. Samozřejmě v létě musí být okolí krásnější, ale spousta výhledů bude ukryta v zeleni. Takže zimní vycházka má také něco do sebe. Kolem je spousta pozůstatků z naší historie. Přes řeku se dá přejít po provazovém žebříku, takže cesta byla i mírně dobrodružná:-). I samotná obec Hnanice je velmi zajímavá. Nejvíc samotný kostel sv. Wolfganga z konce 15. století. Takovou monumentální stavbu bych tam nečekala a navíc je dost udržovaná. Vlastně celá cesta byla tak trošku objevitelská. Projížděli jsme vesničkami, kterými jsme buď nikdy neprojížděli a nebo hodně dávno. Objevili jsme tak spoustu míst na výlety na kolech. Pojďte se pokochat se mnou. Rija

Den jako jiný

 Ráno to vypadalo, že dnešek bude den, jako každý druhý, až na plánovanou návštěvu zubaře. Tu jsem měla domluvenou už před koncem roku, protože jsem měla ulomený kus plomby. Mám jednoho z nejlepších zubařů široko daleko, tak nemívám ani obavy. Jak stárnu, tak se zubaře už tolik nebojím, jako dřív:-). Až do oběda vše probíhalo podle plánu. Po obědě jsem zažila něco, co by mě ani ve snu nenapadlo. Dostala jsem úžasný dárek (na tom by nebylo nic divného, kdybych měla narozeniny, svátek nebo tak něco). Že dostanu dárek k narozeninám, jsem zvyklá, ale jen tak, to se mi snad ani nestalo. Otevřu tašku a málem jsem upadla. Uvnitř byl krásný polštářek s medvídkem a hrnek se stejným motivem. Vzpomněla jsem si, jak jsem před časem říkala kamarádce, která popisovala jak si vybírala nový hrneček, když ten starý se jí rozbil. Pobavila mě, procesem, který předcházel koupi nového. Na to jsem ji odpověděla, že moje volba je mnohem jednodušší stačí, když je na hrníčku medvídek, srdíčko, nebo puntík. Takže dnes mi poslala hrníček s medvídkem. Ani si nedovede představit, jakou radost mi udělala. Ještě jednou moc děkuji. Za chvíli půjdu hrníček otestovat. Uvařila jsem si čaj a půjdu relaxovat ke křížkům. Trochu si to zasloužím. Cestou z práce jsem se těšila, že se půjdeme projít zasněženou krajinou, protože se strhla taková vánice, že místy už bylo krásné bílo. Jenže u nás nic. Jako pokus byl, pár vloček se udrželo na rostlinách a něco málo na zbytku ledu na rybníce, ale cesta se proměnila v super bahniště. Nevěřili by jste, jak si to Nelinka užívala. Domů jsem přinesla místo bílého pejska, černého. Tak šla rovnou do sprchy. Už se opět podobá na psíka a já si jdu dát svůj čaj. Rija