Tulln

Další víkend za námi. Sobotu jsem strávila se synem a jeho přítelkyní v rakouském Tullnu. Syn jel na veletrh modelů. Chtěla vidět modelové železnice. Po návštěvě výstavy jsme měli jít do botanické zahrady. Jenže počasí nám nepřálo. I tak se sobota proměnila v kouzelný den. Nemyslela jsem si, že i já si výstavu užiji. Byla tam spousta kreativních stánků a musela jsem se hodně krotit, abych neutratila majlant. Nakonec jsem se spokojila s raznicí na jmenovky. Nevím kolik jsme prošli pavilónů, ale zaujalo mě, jak to měli úžasně vymyšlené a připravené. Modely lodí kotvily ve vodě a některé byly i miniaturními pasažéry, kvůli staveništi přivezli písek a obratné ruce majitelů modelů nákladních aut, bagrů, rypadel a dalších stavebních strojů, přetvářely obyčejné hromady písku v úžasné a dech beroucí staveniště. Nejvíc jsem se kochala pohledem na modely železnic, které doplňovaly celé ulice a spousta úžasně vyrobených detailů. Nejvíc mě dostalo květinářství a zahrádky plné vyvýšených záhonů se zeleninou, kytkami a lehátky. Prostě bylo neustále nač koukat. Z výstavy jsme se přesunuli do centra. Sem tam drobně pršelo, ale i tak jsme se vydali na malou procházku podél Dunaje. Naštěstí vše bylo blízko sebe, takže jsem mohla obdivovat kašnu Nibelungů, radnici, náměstí i Minoritský kostel. Všude byly záplavy nádherných květin. A co teprve za měsíc, to bude podívaná. Pobyt ve městě jsem zakončili volením keší. Konečně mám dobrý mobil a v něm aplikaci, tak jsem s ní učila zacházet. I přes nepřízeň počasí se den vydařil a těším se další návštěvu, tentokrát botanické zahrady. Krásný nadcházející týden. Podle předpovědi by se na nás mělo přijít podívat sluníčko a snad konečně i to jaro se zdrží déle.  Rija

Procházky

Poslední volný den pozvolna končí. Čtyři dny volna uplynuly, jako když mávne kouzelným proutkem. Konečně se počasí umoudřilo a dnes u nás bylo opravdové jaro. Kromě bouřky u nás proběhlo snad všechno, přes déšť, sníh, mráz a dnes sluníčko a především teplo. Teploměr vyšplhal až na krásných 21 stupňů. Nemohlo tak být všechny čtyři dny. V pátek jsme již tradičně vyrazili na severní Moravu, na hrob manželových rodičů. Těšila jsem se na procházku, ale celou dobu pršelo a místy i padaly zmrzlé krupky. Měla jsem domluvenou zastávku u kamarádky pro kytky. Ty jsme si nakonec předaly v rychlosti, protože padal déšť se sněhem. Prostě počasí se moc nepovedlo. U nás spadlo jen pár kapek a to nejspíš jen ráno, když jsme se byly s Nelinkou projít. Musely jsme jít k rybníku zkontrolovat kachny. Další procházku jsme si daly včera. V sobotu jsme na procházce nebyly, ráno nám nasněžilo a Nelinka odmítla jít ven. Spokojila s pobytem na dvorku, a to je co říct, běžně jí dvorek nestačí. V neděli jsme si to vynahradily. Toulaly jsme se skoro dvě hodiny. Chvíli vyšlo dokonce i sluníčko. Všude bylo ticho, jen ptáci zpívali, jak o život. Měla jsem štěstí a sem tam se mi podařilo zachytit nějaké ty opeřence. Obrovskou radost mi udělali zvonohlíci. Ti se předváděli na cestě a nechali nás přijít dost blízko. Nela je už vycvičená a když vidí, že mám v ruce foťák, tak se zastaví a čeká. Nenosí už ani známky. Předpokládám, že tady nikdo nebude kontrolovat, zda je očkovaná, či přihlášená. Takže známky necinkají a chodíme tiše. Přestože chodíme pořád na stejná místa, pokaždé se najde něco, co mě dokáže zaujmout. Poslední čtyři fotky jsem udělala minulý týden v úterý odpoledne. To bylo jediné slunečné odpoledne. Krásný pracovní týden. Bude kratší, tak nám rychleji uběhne. Rija