Poslední leden

Je to vůbec možné, že dnes už končí leden? Vždyť teprve před pár dny, jsme vítali nový rok a dnes už je skoro pryč. Neuvěřitelné. Jaký byl první měsíc? Hektický, pracovní, a trošku u zimní. Všimla jsem si, že se den o maličko prodloužil. Už není tma, když přijedu z práce. Konečně je tu zima, i když sníh byl jen dva dny. Za to mráz se stále ukazuje. Včera jsme měli -8, dnes ráno nula a déšť. Jeden den jsem měla krásnou podívanou na dovádivé nutrie. Příjemné zpestření obyčejného dne. Po chvilkách vyšívám a o víkendech si užívám procházek kolem rybníka. Někdy hladině závidím ten klid, který na ní pozoruji. Odrazy oblohy jsou úžasné. Jen škoda, že nemám štěstí na noční jasnou oblohu. Kometa si září někde ukrytá mraky a nedá nám možnost na ni pohlédnout. Třebas se ještě dočkáme. Zítra se už probudíme do dalšího měsíce. Tak nám přeji ať je pohodový a klidný, jako hladina. Rija

Bílá sobota

Nebojte se, neblázním s velikonocemi. Dnes ráno jsem se probudila do krásného bílého dne. I u nás na jihu nasněžilo. Je to nádhera. Tentokrát jsem vstala ještě za šera. Dala jsem si rozcvičku, na čerstvém vzduchu, s koštětem a máme kolem domu čisto. Nakrmila jsem Mášu, ta se po jídle uvelebila na pohovce a dělá mrtvou kočku, abych ji náhodou nevystrčila ven. Dosypala ptáčkům do krmítka a za odměnu si uvařila kávu. Když dopiji kávu, je to znamení pro Nelinku, že se jde ven. Původně jsem si říkala, že vyrazíme později, ale teploměr se drží nad nulou, tak abychom si té nádhery užily. Trošku jsem podcenila zimní odrost Nelinky a díky tomu, že probíhala ve sněhu, za chvíli byla plná bílých kuliček a měnila se postupně v jednu velkou kouli. Prošly jsme se tedy jen kolem rybníku a Nelinka už mě táhla zpět. Venku bylo úžasné ticho. V noci už dva dny mrzne, tak se na hladině objevil tenoučký povlak ledu a na něm nádherné praskliny. Vypadalo to, jako by někdo namaloval na led pavučinky. Vesnice se teprve probouzela. Nebyl slyšet ani ptačí zpěv. Chudáčci opeřenci, byli někde schovaní. Potkala jsem dva hrdiny rána. Nejspíš to byli vrabčáci otužilci, protože zpívali jak o život. Bylo krásně uklidňující, poslouchat jak sníh křupe pod nohami. Doma jsem musela Nelinku vyčesat, protože sníh se na ni krásně přilepil. Za odměnu dostala dobrotu a spokojeně usnula. Ranní rituály má za sebou a do oběda bude klidně odpočívat. Mě odpočinek čeká až uvařím oběd a dokončím sobotní úklid. S chutí do toho a krásnou sobotu vám všem. Rija

Slunečná sobota

 Krásný večer moji milí. Pomaličku končí už druhý týden tohoto roku. Opět utekl jak voda. Kupodivu mi mezi prsty proklouzly i odpolední hodiny. Procházky s Nelinkou stále probíhají za tmy, ale z práce přijíždíme již za šera. Jestli dny budou utíkat takto rychle, tak než se otočím, bude odpoledne světlo. Ráz jarního počasí pokračoval i tento týden. Jen ve středu byl po ránu mírný mrazík. Dle předpovědi se možná zimy ještě dočkáme. Možná i u nás na jihu. Víkend také utekl, ale byla jsem aktivnější než uplynulé víkendy. Včera jsem vstávala ještě za tmy. Manžel musel do práce, byl Den otevřených dveří a já využila toho, že jsem celé dopoledne doma sama k práci. Měla jsem tři důležité úkoly - vyžehlit, uvařit a uklidit pracovnu. Podařilo se. Než jsem vyžehlila, tak vyšlo sluníčko a den byl hned veselejší. Vyprala jsem ještě dvě pračky, které sušilo sluníčko. Protože manžel plánoval přijet až později, tak jsem před polednem vzala Nelinku a vyrazily na procházku. Po dlouhé době jsem změnila směr a vyrazila ke sklepům a podél hranic zpět domů. Kdyby nefoukal vítr, tak by bylo teplo. Užívala jsem si jen ptačího zpěvu, klidu a pohody. V jedné chvíli jsme potkaly cyklistický peloton. Na horách není sníh, tak lidé jezdí na jih jezdit na kole:-))). Moc ráda si prohlížím sklepy. Víc se mi líbí ty staré, mají pro mě větší kouzlo. Jeden ze sklepů moc krásně opravují. Přidali malovaný motiv. Opět byla nádherná viditelnost. Je to vidět i z fotek. Fotila jsem kostel a za ním je vidět cukrovar. Vypadá to, že stojí hned za obcí a přitom je vzdálen asi 15 km. I tentokrát byl v dálce vidět kouř z Dukovan. Krásný pohled byl i na Svatý kopeček v Mikulově. Jen příroda vypadá na předjaří a ne leden. Zvládly jsme se vrátit ještě než přijel manžel. Zbytek víkendu jsem už jen relaxovala s jehlou v ruce. Podařilo se mi udělat malou radost. Sehnala jsem krásnou lucernu před dům. Je z betonu a doufám, že vydrží povětrnostní podmínky a bude dlouho sloužit. Dnešní den už tak krásný nebyl. Vyšel přesně podle předpovědi - celý den prší a prší. Jdu pokračovat v křížkování a vám přeji pohodový nadcházející týden. Rija

První týden

Máme za sebou první týden nového roku. Taky vám tak rychle utekl? Mě dny letí naprosto kosmickou rychlostí. Přijde mi, že se v mém životě něco zlomilo a den nemá 24 hodin, ale jen 12. Nestačím vnímat ani jaké je počasí. Na procházky s Nelinkou stejně chodíme za tmy. I když i taková procházka má své kouzlo. U nás na konci světa je už klid a většinou jsme venku sami dvě. Proto jsem byla moc ráda, když v sobotu svítilo sluníčko. Dopoledne jsme vyrazily s Nelinkou do polí. Ačkoli je leden, venku to vypadalo na příchod jara. Na zahradě mám venku sněženky a moc jim nechybí k tomu, aby rozkvetly. Našla jsem venku hyacinty a listy narcisek. Nebeský bambus má poupata. Obloha byla nádherně čistá a viditelnost byla nádherná. Kouř z Dukovanských chladících věží vytvořil na obzoru zajímavou scenérii. Pálava vypadala, že je za rohem. Před týdnem byla sotva vidět a tentokrát jsem ji měla jak na talíři. Překvapilo mě, že jsme byly jediní, koho sluníčko vylákalo ven. Užívala jsem si božský klid a pozorovala ptáky poskakující v křoví. Zaujalo mě posezení uprostřed pole. Dobrý nápad, protože výhled je na zapadající sluníčko. Musí tam být krásné posezení, mimo vesnici. Při cestě zpátky, jsme to vzaly kolem zahrad a většinu lidí počasí vytáhlo k práci na zahrádce. Chvíli jsem o zahrádce také uvažovala, ale nakonec zvítězila přirozená lenost a pustila jsem se do odstrojování stromečku. Původně jsem stromeček ještě chtěla nechat, vypadal krásně. Jenže pak se pod ním proběhla Máša s Nelou a stromek se začal rozkládat na prvočástice. Byl to krásný pocit, když všechny ozdoby byly v krabicích a pokoj vypadal krásně a vzdušně. Řekla jsem si, že u toho zůstanu a nechám všechny další ozdoby uložené. Moc dlouho mi tohle předsevzetí nevydrželo. Odpoledne jsem si sedla s kávou na pohovku a pozorovala opeřence, jak obletují krmítko a došlo mi, že se najednou cítím jak někde na návštěvě. Nakonec jsem vytáhla sněhuláky. Manžel se mi sice smál, jestli se chystám přivolávám zimu výzdobou. Upřímně, než břečku a bláto, to raději ať je předjaří a zimu si užijí na horách. Tam se sníh lépe vyjímá. si užívám svou malou soukromou zimu hezky doma u krbu. Pohodové dny. Rija