Poslední říjnový

 Krásný podvečer. Prožila jsem další krásný a slunečný den. Dopoledne jsem vzala Nelinku na delší procházku. Už se jí moc nechce chodit a většinou mě po krátké době táhne zpět domů. Pravidelně chodíme k rybníku. Je tam klid a šustění listí a rákosu na hladině mě nesmírně uklidňuje. Dnes se mi naskytla úžasná podívaná. Někdo naházel do rybníku rohlíky a já pozorovala malé rybky, jak se perou o sousto. Byla to úžasná podívaná. Nelinka se za rybníkem začala stáčet k domovu, ale nedala jsem jí  příležitost a vzala jsem ji kousek za vesnici, abychom se obě pořádně provětraly. Myslím si, že já to potřebovala víc jak Nelinka, protože jsme včera čekali s manželem do dvou, jestli náhodou polární zář nebude vidět, tak jsem ráno vstávala, jak praštěná. Jak nejsem v deset v posteli, tak je to druhý den poznat. Kde jsou ty časy, kdy jsem byla vzhůru do půl noci a ráno vstávala čilá, jako rybička. Procházka podzimní krajinou mi udělala dobře. Kousek za vesnicí je krásná alej z bříz a ty zdobí krásná zlatožlutá barva. Spousta stromů už je bez listí, ale břízy jsou ještě pořád plné listí. I když jsou to notoricky známá místa, tak tyhle procházky miluji. I doma mám malou výzdobu. Před domem je část výzdoby pod listím. V tomto větru se listí shrabat nedá. Popelnice už je plná, tak zbytek poletuje krajinou. Odpoledne jsem byla chvíli na zahradě. Stále ještě nemám ostříhané suché části rostlin, tak po chvilkách odstraňuji suché rostliny, abych zahrádku připravila na zimu. Chvíli jsem s šálkem kávy seděla v teple zimní zahrady a pozorovala cvrkot kolem krmítka. Pořád jsem přemýšlela, jestli už sypat nebo ne, ale přečetla jsem si, že je dobré ptáčky před zimou vykrmit, aby jim zima neublížila, tak už sypu do krmítka a drobotina se mi odvděčuje úžasným divadlem. Poslední říjnový den jsem si užila a jsem připravená na zítřejší nástup do pracovního procesu. Přeji vám příjemné a pohodové listopadové dny.Rija

Helfštýn

 Krásný sobotní večer. Dnešní den byl naprosto úžasný. Včera mi doktorka ukončila neschopenku, tak jsme dnes vyrazili do Frýdku na hřbitov. Manžel tam má pochované rodiče i prarodiče, tak se snažíme alespoň dvakrát za rok hrob upravit. Před Dušičkami jezdíme každý rok. Nebyli jsme jednou a to loni, díky kovidu. Letos jsme se tam dostali až začátkem června a už to vypadalo, že na Dušičky bude opět opuštění. Naštěstí po dálnici to není tak daleko. Chvíli trvalo, než jsem uklidila suchou trávu a napadané listí. Práci mi stěžoval šílený vítr. Za hodinku byl hrob opět krásný a svíčky zapálené. Na oběd jsme si zajeli na náměstí do Frýdku, kousek od zámku. Je tam útulná hospůdka a mají tam snad kuchaře kouzelníka. Jeho jídlo je skoro umělecké dílo. Když jsme tam byli poprvé, tak jsem k jídlu dostala uzenou majonézu. Dnes jsem si ji dala k jídlu opět. Úžasně jídlo dochutí. Původně jsem měla v plánu jít se projít zámeckým parkem a pokochat se podzimní krajinou a řekou Ostravicí. Jenže manžel dostal lepší nápad. Při zpáteční cestě se zastavíme na Helfštýně. Od té doby, co jezdíme do Frýdku, toužím podívat se na zříceninu hradu, ale ještě nikdy se nám to nepodařilo. Až dnes. Počasí nám přálo, až na ten vítr. Neměla jsem vůbec tušení, že je hrad tak rozsáhlý a nádherně opravený. Přestože je to zřícenina, tak je úžasně opravená a spousta prostor využitá k expozicím o historii hradu. Jsou zde vystavená i díla uměleckých kováčů, kteří se tu pravidelně mnoho let účastní akce Hefaiston. I když jsem něco o hradu věděla, tak až při prohlížení cedulí jsem zjistila, že nějaký čas byl ve vlastnictví Ditrichšteinů. Musím říct, že některé úpravy jsou zajímavé a díky přístupné věži a dalším ochozům jsem mohla obdivovat překrásné výhledy na podzimní krajinu. I když v dálce se držel opar. Ale i tak jsem si to užila. Díky výhledu do krajiny, jsem měla možnost konečně si pořádně prohlédnout Jezernický viadukt. Dřív jsem ho obdivovala, když jsme jezdívali kolem, ale jakmile byla dokončená dálnice, tak už viadukt není vidět. Nádherná stavba. Domů jsme přijeli za tmy a hned jsme do auta přichystali stativ a foťáky, kdybychom náhodou museli rychle vyběhnout a jet pozorovat polární zář, která by snad mohla být u nás vidět. Rija