Jarní den

 Nemohla jsem to vydržet. Počasí posledních dnů ve mě probouzí jemné závany jara a už se nemůžu dočkat. Sluníčko začíná hřát, rtuť na teploměru stoupá a den se prodlužuje. Prostě pohádka. Tento týden u nás byly jarní prázdniny a manžel plánoval, že bude dnes doma. Sluníčko mě navnadilo a tak jsem si řekla, že si i já vezmu den volna a užiji si krásný slunečný den, který nám na dnešek předpovídali. Určitě si myslíte, že jsem se celý den hrabala v záhonech. Omyl. Rozhodla jsem se, že si volno vezmu na relaxaci. Takže jsme ráno sedli do auta a vyrazili na výlet. Jeden dnes neví, jestli to náhodou nebude na delší dobu poslední výlet, tak jsme raději jeli. Naším cílem se stal zámek Kunštát. Inspiroval mě k tomu nedávný díl kriminálky Hlava medúzy, který se odehrával právě na tomto zámku. Trošku jsem doufala, že b mohla být otevřená zámecká zahrada, ale bohužel nebyla. Prošli jsme se kolem zámku. Hned vedle zámku mě zaujal psí hřbitov. Zatím jsem na podobnou věc nikde nenarazila. Hřbitov čítá 16 náhrobků psích mazlíčků. Někde je vyryto jméno a datum úmrtí, jinde i datum nerození. Mezi další zajímavosti tohoto zámku je, že se zde narodil Jiří z Poděbrad. Z Kunštátu jsme se přesunuli do Boskovic. Cestou jsme míjeli další krásný zámek Letovice. Na hrad Boskovice máme mnoho krásných společných vzpomínek, ještě z doby, před svatbou. Strávili jsme zde úžasný týden se skupinou historického šermu, kterého byl i manžel členem. Seděli jsme na lavičce se šálkem kávy a vzpomínali na dobu dávno minulou. Nepamatuji si, kdy naposledy jsem byla v únoru venku jen v košili a pletené vestě. Z Boskovic jsme zamířili domů, ale ve Sloupu jsme si udělali malou zastávku. Prošli jsme se kolem skal a já konečně viděla místo, kde se nachází Sloupsko-šošůvské jeskyně. Původní plán byl, zastavit se v místech, kde se nachází uměle vytvořená jeskyně Blanických rytířů. Bylo mi jasné, že jeskyně bude zavřená, ale cesta k jeskyni prochází parkem, který je plný zajímavých soch, staveb a doplňků. Místo musíme navštívit znovu. Takže jsme byli rádi, že nás navigace vedla přes Sloup a my mohli obdivovat úžasné přírodní výtvory. Stejně je příroda nejlepší umělec. Na skok jsme se zastavili ještě na Macoše. Načerpali jsme spoustu inspirace, kam se musíme znovu vrátit, až to situace dovolí. Rija

Obyčejně neobyčejný únor

Marně jsem si lámala hlavu, jaký název dám dnešnímu povídání. Stručně řečeno, nejkratší měsíc v roce nám ukázal, co dovede. Začátkem měsíce nás sevřel do ledové krusty. Takové rampouchy a větve jakoby uzavřené ve skle, jsem už dlouho neviděla. Jen tedy kdybychom nemuseli do práce autem. Než se nám auto podařilo vysvobodit z ledového zajetí a doklouzat do práce, bylo jasné,  že poprvé v životě přijdu pozdě. Naštěstí jen pár minut. Za dva dny po ledové pohádce napadl i u nás na jihu sníh. No sníh, ale ano říkejme tomu sníh, protože na naše poměry bylo sněhových vloček dost. Dokonce jsem musela i odmést chodník. Bílá pohádka vydržela dva dny a po týdnu přišlo jaro. Doslova. Teploměr vyšplhal z -12 na +15, stupňů. Hotový apríl. Sněhovou pohádku jsem zvládla zdokumentovat jen v podvečer a krásně jarní procházku jsme si s Nelinkou užily obě. Jen ona musela po návratu domů do sprchy, aby bylo poznat, že máme pejska a ne čuňátko. Hledala jsem větve na výzdobu, tak jsme se protáhly kdejakým křovím. Ale stálo to za to. Po chvilkách se snažím vyšívat. Jenže těch chvilek moc není. Bylo by jich víc, kdybych neustále nevymýšlela nějaké úpravy a proměny. Ale i tak určitý posun je znát. Pomaličku se blížím k cílové rovince. Je na čase, co kdyby náhodou přišlo jaro dřív. Už mě začínají svrbět ruce. Aby mi to čekání rychleji uteklo, nakoupila jsem si nějaké cibuloviny do zahrádky. Jdu vzít do ruky jehlu a pokračovat. Pěkný večer. Rija

Co nastane když,.....

 Přesně tohle mě napadá vždy, když dostanu nějaký nápad. Tentokrát to bylo manželovi přání pořídit si mikrovlnou troubu. V návrhu kuchyně jsem s ní totiž nepočítala a tudíž na lince není místo. Takže, co nastane když hledáte vhodný prostor na mikrovlnku? U nás nastane stěhování národů (neboli věcí):-)))). Pár dní jsem chodila do kuchyně a očima přecházela centimetr po centimetru a přemýšlela.....kam s ní. Zásuvky na myšku, varnou desku a troubu mám zabudované za linkou a přístup je jen přes poslední šuplík v lince. Ostatní zásuvky jsou zabudované v pracovní desce. Jediná vhodná zásuvka je vedle potravinové skříňky. Tudíž nezbývalo nic jiného. než přestěhovat k potravinové skříňce šuplíkovou komodu, která stála mezi dveřmi. Prostor mezi dveřmi najednou působí prázdně, divně. Takže vezmu komodu z verandy, ve které mám nastěhované šití a přestěhuji komodu. Báječné, ale z komody musím vystěhovat šití, nastěhovat drobnosti, které patří ke kuchyni, na volné místo přestěhovat ručníky, na vzniklé volné místo přestěhovat věci ze skříně s látkami, tam přestěhovat látky z verandy a místo látek nastěhovat věci z komody. Uf, to to byl zase jednou nápad:-)))). Koho že to napadlo? No jasně, mě. Koho taky jiného. Kupodivu jsem vyprázdnila krabici a pár drobností a vše vypadá dobře. Až....???? Až do té doby, než zjistím, že mi nesedí vhodné dečky k sobě. Látka s vločkami už není, na jaro je brzy. Otvírám skříň, prohlížím zásoby a nemůžu se rozhodnout, jak bude vypadat kuchyň. Nakonec to vyřeší neutrální proužek. Je neděle po obědě, vytahuji látku stříhám, šiji, žehlím a hurá, mám hotovo. Poslední tečka se udělala dnes večer, přivezli mikrovlnku. Tak můžu jít v klidu spát, neboť jsem sama se sebou spokojená. Další zimní víkend utekl jak voda a vůbec nevím, že byl. Rija