Malé vydechnutí s knihou

 Další víkend je za námi a skoro celý jsem ho nechala proklouznout mezi prsty. Začal tak slibně. V sobotu ráno jsem vyběhla na zahradu a začala jsem likvidovat odkvetlé květy, plevel a upravovat záhonky. Než jsem se otočila, přišel čas připravit oběd. V hlavě jsem spřádala plány, kde ještě, co upravím nebo vylepším. Jenže místo pracovního elánu mě přepadla lenora. Někdy už to tak prostě na člověka přijde. Ve čtvrtek mi kolegyně půjčila nějaký detektivní román. Pro mě neznámá autorka i dílo. Ani nevím, kdy jsem něco podobného četla naposledy. Byla doba, kdy jsem detektivky ráda četla, ale už je to hezky dlouho, co jsem nic podobného nečetla. Tak abych nelenošila jen tak u televize, řekla jsem si, že zkusím, co to je za knihu. No to jsem si dala, po pár stránkách jsem byla chycena v síti písmenek skládající se v příběh. Nedalo se od těch písmenek odtrhnout. Kdyby se mi večer nezavíraly oči, tak snad čtu celou noc (i takové období mám dávno za sebou). Ráno jsem s kávou a knihou ulehla na houpačku, v obležení svých plyšových miláčků a začala hltat další písmenka. Připadala jsem si jak očarovaná. Dokud jsem nedočetla do konce, tak jsem se od knihy neodtrhla:-)))). Ještě štěstí, že si manžel pospal a tudíž oběd nemusel být přesně v poledne. Během pár hodin jsem zhltla celý příběh. Dost často se nemůžu od knih odtrhnout, ale nečtu takto intenzívně. Pokud narazíte na knihu Jane utíká od Joy Fieldingové, tak neváhejte a přečtěte si zajímavý příběh o ztrátě paměti a hledání pravdy. Autorka ví, jak čtenáře připoutat ke křeslu a nepustit. Krásné léto. Rija

                                                                 Foto: internet