První letošní

Čtrnáct dní z letošního roku uběhlo jako voda a konečně chvilka klidu, abych mohla psát. Nový rok začal hodně hekticky, tedy v práci. Každý rok to tak je, ale jak stárnu, tak jsem čím dál pomalejší a tím pádem to napětí zvládám. První tři pracovní dny tohoto roku jsem si připadala jak v blázinci. V pátek odpoledne jsem měla pocit, že mi někdo vymyl mozek. Už jste někdy měli vymytý mozek? Pusto, prázdno, nic. Večer jsem seděla v křesle a nepřítomně koukala do prázdna. Ještě v sobotu jsem měla problém myslet. Tudíž moje plány na víkend, kdy jsem chtěla tvořit, jsem přehodnotila a věnovala se méně náročné činnosti na myšlení. Rozhodla jsem se, dolepit vizitky do turistického deníku. Za 16 měsíců, co jsme si jej pořídili, jsme viděli pořádný kus naší krásné země. Jen škoda, že na některých místech jsem získala jen razítko, protože vizitka nebyla. Napadlo mě vystřihnout obrázek z propagačních materiálů, kterých mám pěknou zásobu. Nebyl to ten nejlepší nápad (taky jak mě může něco napadnout, když mozek si vezme dovolenou, to je naprosto jasné). Nejdříve jsem zjistila, že materiály nejsou, tam, kde jsem si myslela. Moc míst, kam ukládám různé blbinky naštěstí není, tak jsem vytáhla jednu krabici, pak druhou. Hledaný obrázek jsem našla a deník úspěšně dopsala. Tím by mělo být mé úsilí ukončeno. Omyl. Když vymyslím ptákovinu, tak pořádnou. Takže, když už krabice byly vytažené, tak jsem se pustila do uspořádání svých celoživotních pokladů, likvidace nepotřebných letáků, účtenek a dalších blbinek, které se za ty léta nashromáždila. Během chvilky jsem stihla udělat binec, jako malé dítě v nestřeženém okamžiku. Dobře mi tak, nikdo to za mě stejně neuklidí. Přinesla jsem další dvě krabice, které se mnou putují, celým mým životem. Musím říct, že to nakonec byla docela legrace. Dávno jsem zapomněla, jaké poklady krabice obsahují. Našla jsem svůj první milostný dopis. Bylo mi asi osm a byla jsem zamilovaná do kamaráda (láska byla oboustranná). Pěkně ošuntělý list, vytržený ze školního sešitu obsahoval nádherné vyznání lásky: "Ahoj Jaruško. Miluji tě. Už jsi nachystaná do školy?". No uznejte, není to nádhera, takové vyznání lásky:-). To jsem prostě musela nechat. Pokladů jsem našla víc a pěkně jsem se pobavila. Nakonec ze čtyř krabic jsem udělala pouze dvě. Nějak mě to přebírání chytlo a během dalšího týdne jsem přebrala všechny košíky, šuplíky a skříně. Tento víkend jsem třídění dokončila, když jsem odstrojovala stromeček a uklízela ozdoby, tak jsem přetřídila, ty co nepoužívám, nebo jen občas. Největší problém byl sehnat nějaké úložné boxy. Když jsem objevila to, co se mi líbilo, tak nebyla požadovaná velikost, nebo cena byla skoro jako za skříň. Nakonec jsem sehnala dva a ochotná prodavačka další objednala. S novým rokem jsem udělala doma pořádný průvan a vytvořila si místo na další poklady. Co taky dělat po večerech, když všude padá sníh a u nás je stále zeleno. Kdyby letos u nás žádný nenapadl, tak jsem si jedno krásné chumelení vyfotila z okna kanceláře. Během dopoledne dostalo město, krásný bílý kabátek. Vydržel asi dva dny. U nás nádherně chumelilo v pátek večer. Před půlnocí bylo nádherně bílo, ráno bylo jen mírně pocukrováno a v poledne zelená tráva. Dnes odpoledne jsem byla načerpat nové síly na výletě, tak je jdu využít k žehlení prádla, které venku krásně uschlo. Děkuji za zastavení a přeji vám všem krásný a pohodový pracovní týden. Rija