Nela

Vzpomínám si na dobu před deseti lety. Vybavuji si ten den úplně živě, jako by to bylo dnes. Kamarádka mi skoro v přímém přenosu posílala fotky, jak její fenka rodila štěňátka. Narodily se tři krásné bílé kuličky. Byly maličké a nádherné. Už chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, pořídit sobě i dětem nějakého mazlíka, jenže jsem měla strach, že se nebudu umět o něj postarat. Nakonec jsem si dodala odvahy (za podpory houfu virtuálních kamarádek) a zamluvila si jednu malou kuličku. Když jsem si Nelinku přivezla domů, byla o něco málo větší než její první plyšová hračka. Během několika málo dní vzaly za své všechna předsevzetí, co smí, či nesmí, kam smí a kam nesmí a hlavně, že nikdy nebude spát v posteli. Dnes jsem nervózní, když necítím její packy zabořené do mých žeber, případně její zadek pod mou hlavou. Brzy jsme si na nového člena rodiny zvykly a dnes je to náš veliký mazlík. Když přijdeme domů, máme vítací rituál. Manžel si snad ani neumí představit den, kdy by nebyl celý oslintán, protože ho potvůrka miluje za všech nejvíc. Život bez ní si už neumím představit. Dnes už mi stačí, když se na mě podívá a přesně vím, co chce. Poznám, kdy ji něco bolí, kdy je unavená i veselá. Tajně jí říkám, že je to moje antidepresivum. Nelinko k tvým krásným desátým narozeninám hodně zdraví a ještě mnoho krásných let v tvé společnosti. Nelinko moc ti děkujeme, za to co nám dáváš. Rija

První léto

Přidat popisek