Nová hračka

Krásnou neděli přeji. Venku nám přituhlo, včera bylo krásně slunečno a teplota v ranních hodinách klesla až k -10 stupňům. Dnes je sice tepleji, ale zataženo. Manžel se necítí dobře, tak polehává a s ním všechna naše zvířata. Tudíž je víkend takový klidný. Včera jsem se rozhodla využít klidu a vyzkoušet vánoční dárek. Ježíšek mi přinesl krásnou modelářskou lupínkovou pilku. Vždy jsem měla z takových nástrojů respekt. Jako malá jsem se pokoušela ruční lupínkovou pilkou vyřezat malou ozdobičku a pilka skončila v mém prstu. Jenže poslední dobou mě stále více láká, pokusit si vytvořit ozdoby a drobné dekorace sama. Ruce mám levé pořád, ale manžel tvrdí, že to chce trénink. Zase na druhou stranu, před pár lety jsem si říkala, že mě nikdy šití nebude bavit a dnes mi chybí čas, abych se víc šitím zabývala. Tak jsem se rozhodla, že zkusím i vyřezávání. Rozhodla jsem se trénovat vyřezávání na něčem, na čem nebude vadit, když to nebude dokonalé. Výběr padl na namotávátka na krajky. Před pár lety my jich pár vyrobila kamarádka a osvědčily se. Podle vzoru jsem si je namalovala na dřevo a pustila se do práce. Chvíli mi trvalo než jsem pochopila, jak se dřevem pracovat a taky jsem měla strach, aby mi pod plátem neskončily prsty. Jeden nikdy neví a já jsem opravdu šikovná. Začala jsem malým namotávátkem na stužky. No žádný učený z nebe nespadl, tak za oběť vzal i jeden pilový plát. Ještě štěstí, že Ježíšek přinesl pěknou zásobu pilových plátů. Už mě zná. To mě neodradilo a vyřezala jsem další dvě namotávátka a zlikvidovala ještě jeden plát. Není to dokonalé, potřebuji získat grif, jak otáčet deskou, abych měla pěkné obloučky. Chce to trénink. Nakonec jsem namotávátka přejela smirkovým papírem a zabalila do oblečku. Svůj účel splní a já se těším na pokračování. Už mám namalovaného zajíce. Jen dnes jsem pilku vyměnila za stroj, tam jsem si už jistější. Ale bude mě to bavit, tak se těším na další hraní. Kdo si hraje nezlobí a manžel má alespoň ode mě pokoj. Nic nevymýšlím, nic nepotřebuji. Hezký zbytek neděle. Rija