Překvapení od srdce

Dnešní den byl plný emocí. Ráno příjdu do práce a na vrátnici na mě čeká balíček. Věděla jsem, že přijde, ale nevěděla jsem kdy. Ježíšek to má načasované. Příjdu do kanceláře rozbaluji a brečím. Kdyby se platilo za slzy, jsem milionář. Dokáži brečet i u závěrečných titulků triviálního filmu. Mohli by mě najímat, jako plačku na pohřby.  V dětství si ze mě dělali doma legraci, Jaruško zaplač, dostaneš korunu. Brečela jsem jak o život, i bez koruny. Osud mi přivedl do života úžasnou osubu, která mi vidí až do hlouby duše. Vidí mi snad až do temných koutů mé duše. Stojím v kanceláři, rozbaluji krabici a vytahuji krásné červené a zelené svíčky. Těch není nikdy dost ( v duchu přemýšlím, kam je dám, když nemám vhodný svícen). Krabice skrývá další tajemství. Další krabice? Nikoli, je to kufřík. Krásný kufřík s motivy medvídků. Otvírám, a.... . Kufřík skrývá houpacího koníka, dalšího houpacího koníka, medvídka, medvídka, vyšívaného medvídka, betlém a rolničky. Sedím, koukám a brečím.Mou slabost pro medvídky, zná snad každý. Kamrádka slyší za roh, nutně potřebuji koníka (a že jich doma nemám málo). Sháním rolničky, tak nač troškařit, když už, tak už pořádné rolničky. Sedím, smrkám a brečím. Jak je dobře, že chodím do práce dřív, než ostatní. Děkuji, znáš mě a já děkuji osudu, že jsem tě poznala. Mám tě ráda. Šťastné a veselé. Poslední dva medvídky donesl Mikuláš a medvědí ozdobě jsem neodolala v Brně. Rija