Letošní poslední

Poslední den tohoto roku nás přivítal, překrásným slunečným počasím, i když venku fouká nepříjemný vítr. Při snídani a pohledu na sluncem zalitou zahradu, jsme si řekli, že po obědě vyrazíme na poslední letošní výlet. Jenže než jsme vypili kávu a stihli se pořádně probudit, tak už se nám nikam jet nechtělo. Naštěstí nechuť k jízdě autem, nám nezabránilo v procházce. Naštěstí máme na konci světa cyklostezku, tak můžeme suchou nohou dojít až k Dyji. Co na tom, že je čas právě tak akorát na oběd. Ani Nelince nevadí, že nebude obědvat, vidina volného pohybu je lákavější. A že není v této zimě nezimě nic k vidění? Omyl. O podívanou se postarala sama příroda. Obloha byla plná roztodivných mraků, oblaků a obláčků, které vítr honil po nebi. Zbytek krásy zařídilo sluníčko. Byla poměrně krásná viditelnost, tak jsme mohli zamávat Pálavě, Stolové hoře i Sirotčímu hrádku. Díky holým stromům a keřům bylo vidět do nedalekých Novosedel, mé rodné obce. Krásně byla vidět budova bývalého mlýna. Zajímavostí je, že za první republiky zde byla výrobna tvarůžek. Zajímavostí asi je, že do roku 1945 se zde vyrobilo 10 000 kg tvarůžků denně. Majitel tvarůžkárny vozil tvaroh z okolních mlékáren, ale i z Vídně. To jsem odbočila do daleké historie. Mí předci z otcovi strany v Novosedlech bydleli už před válkou a po válce se vrátili a z maminčiny strany přišli až v roce 1945, ale to je jiný příběh. Chtěla jsem jen říct, že i v zimě, když není sníh, je venku krásně. Přestože po této cestě chodíme hodně často a známe skoro každý kámen a stejně je tam pořád krásně. Doufám, že i vy máte ten poslední den krásný a slunečný. Rija