Za duhovým mostem

Po osmi letech nás nedobrovolně opustila naše milovaná chlupatá parťačka Máša. Dopoledne odešla za duhový most. Přitom dnešní den začal úplně stejně, jako každý všední den u nás. Trošku mě zarazilo, že u dveří nečeká Máša na svou ranní dobrotu, ale občas se to stane, že má zajímavější činnost a objeví se až, když s Nelinkou vyrazíme na procházku. A taky že jo. Když jsem otevřela dveře, tak na mě koukala z trávníku vedle u sousedů. Po pár krocích jsem zjistila, že to není její obvyklý rozverný pohled, který signalizuje, ranní rošťácké hrátky, které umí provozovat s Nelinkou. Vypadala sice v pohodě, ale když jsme k ní přišly, zjistila jsem, že nemůže hýbat zadními nožkami. Odnesla jsem ji domů a s obavami zkoumala, co se stalo. Bohužel bylo jasné, že jí někdo musel ublížit. Přitom ještě před hodinkou bušila na okno, jak měla ve zvyku, když se jí zdálo, že noc je už příliš dlouhá. Zařídila jsem si vše potřebné v práci a vyrazila na veterinu. Celou cestu jsem ji držela v náručí a její hlava se neustále o mě třela. Veterinář mi sdělil přesně to, co jsem nechtěla slyšet. Má přeraženou páteř a ochrnutou celou dolní část těla. Ač nerada, musela jsem ji nechat uspat. Loučení bylo příšerné. Jsem ráda, že mám zahrádku a mohla jsem Mášu uložit pod jasmínový keř, na kterém ráda proháněla motýly. Trvalo pár let, než se z ní stala přítulná a umazlená potvůrka. Už jako malé koťátko, byla nevyzpytatelná. Jednu chvíli byla přítulná a z ničeho nic se otočila a škrábla nebo kousla. Nechtěla se chovat ani mazlit. Z ničeho nic se změnila a stala se z ní milá, přítulná a umazlená kočka. Moc ráda nás doprovázela na procházkách k rybníku. Kde se většinou zastavila a nechtěla dál. Byly jsme už moc daleko od jejího teritoria. S Nelinkou byly nerozlučné parťačky a i když se občas kočkovaly, tak za chvíli už ležely svorně vedle sebe na pohovce. Mášenko, budeš nám moc chybět, ale teď už tě nic nebolí. Nikdy na tebe nezapomeneme. Rija

                                                       Stejně spávala do poslední chvíle

                                                             

                                                  Vůbec jsem neměla tušení, že tohle bude její

                                            poslední fotka. Škoda, že je rozmazaná. Takto na nás

                                             čekala v sobotu ráno u rybníka.