Zapomenuté památky jižní Moravy II.

V poslední době jsem nějaká neklidná a neustále musím něco dělat. Proto jsem na sobotní den naplánovala výlet na kolách. Neodradilo mě ani počasí. Potřebovala jsem si nejspíš dokázat co všechno zvládnu. Vyrazili jsme dopoledne a ze začátku se jelo celkem dobře. První problém nastal po sedmi kilometrech, kdy jsem píchla duši. Našli jsme místo trošku ve stínu a manžel vyměnil duši. Při té příležitosti manžel zjistil, že lepení nechal doma. Vtipně jsem si myslela, že máme vybráno a doufala, že ve vedlejší vesnici koupíme duši. Omyl, prodejna smíšeného zboží do jedenácti a v cykloservise pro jistotu dovolená. Zajeli jsme si alespoň na limču. Musím přiznat, že jsem vybrala dost blbou cestu a kdo si myslí, že je u nás rovina, tak se šeredně plete. Sice to nejsou žádné kopce, ale mírné kopečky a cesta asi osm kilometrů nahoru dolů mi fakt dala zabrat. Velké plus cesty byl úžasný výhled na Pálavu a Mušovská jezera. Nádherná podívaná. První zastávka byla ve Valsaticích. Zámeček někdo koupil a opravil, takže se bylo opravdu na co dívat. Nádhera. Další zastávka byla v Branišovicích. Ani jsem tu hrůzu nefotila, zatím opravdu nejhorší místo, které jsem viděla. Velmi jsem uvítala zastávku na limču. Nemám vůbec trénované nohy a moje kolena naznačovala, že toho mají fakt plné zuby. Naštěstí odpočinek mi prospěl. Další zastávka byla na oběd. Polévka s rohlíkem mě probrala a na zpáteční cestě se jelo docela dobře. Další problém nastal po čtyřiceti ujetých kilometrech. Opět jsem píchla. Kupodivu jsem se ani nezhroutila, ale donutila jsem manžela, ať sedne na kolo a jede na chaloupku pro auto. Byli jsme ještě dost daleko od domova (manžel pak změřil, že 16 km). Uklidnila jsem ho, že budu v pořádku, kdo by měl chuť přepadat starou spocenou ženskou. Domluvili jsme se, že zatím dojdu pěšky do nejbližší vesnice a počkám na něj. Ušla jsem si krásně ještě 5,5 km než jsem dorazila do hospůdky a osvěžila se studeným pitím. Naštěstí vozím na kole láhev s vodou a po obědě jsem do ní vylila malinovku, takže jsem pitný režim doplňovala průběžně. Po návratu na chaloupku jsem s velkou radostí vlítla do sprchy a během chvilky jsem byla zase fit. Po takovém zážitku jsme si zašli na pivko, mimochodem výborný nápad. Sama jsem byla překvapená, že mě dneska nic nebolí. Takže dobitou energii můžu využít na řádění na chaloupce. Výsledek cesty necelých 41 km na kole, 5,5 km pěšky a dvě ulovené kešky. Krásnou neděli. Rija

Pálava v dálce

Zámeček Vlasatice

Boží muka, po cestě pěšky