Obilí zlátlo....

Za vsí se modral les. Byl červenec,
obilí zlátlo ... a těch skřivánků!
Na mezi v rose mladý buďonec
děvčátko bosé líbal v heřmánku.
Měl rudé chocholaté pačesy
a dětské ještě chmýří kolem rtů.
Troubili trubači. - Ach, žijte tu,
vy modroočko, šťastně žijte si! -
Dnes prvně líbal ... Sladký živote! ...
Modři ty zlatá, světlo v jabloních! ...
Odešel. Třeskla kulka za plotem,
kozáci přehnali se na koních.
Provlhl rosou jeho šátek, plášť.
Dívka má slzy v hrdle, v prsou až ...
Dostal ji první, přímo do spánku.
Obilí zlátlo, spal tam v heřmánku.
Šla léta ...
A já píšu řádky ty,
že tam tak ležel v poli - zabitý.
I tobě, drahý druhu neznámý,
je možná sedmnáct. A chrpami
svou první lásku létem vedeš si -
a nad tvým srdcem jak by měsíc stál.
Ty možná proto dnes tak šťasten jsi,
že tamten ... tamten nedomiloval.
Vzpomínáte si na tuhle básničku od Stěpana Ščipačeva. Poprvé jsem ji četla asi v patnácti, když jsem byla šíleně zamilovaná. Bylo léto a na polích zlátlo obilí. Pokaždé když se dívám na dozrávající obilí, tak se snažím zarecitovat alespoň úryvky. Je to už hodně dávno, co mi bylo patnáct, tak paměť už nějak stávkuje. Ale nic to nemění na tom, že miluji zralé obilí. Už pár let si říkám, až začne dozrávat musím si natrhat. Pokaždé jsem tu dobu prošvihla, až letos po dlouhé době mám ve váze obilí. Ječmen roste tady kousek za chalupou, ale pšenici jsem si natrhala při našem pátečním výletování. Sice manžel bručel něco o tom, že mu dělám v autě binec, ale nakonec vezl domů nějakou šišku a pár kamení, takže obilí se už v tom množství ztratilo :-)). Na zahrádce mi zbylo ještě trošku levandule, tak jsem k obilí přidala pár snítek a hned je kytička veselejší. Vydrží dlouho a nemusím mít obavu, že brzy zvadne, protože nám na verandu svítí sluníčko skoro celý den. Přeji krásnou dobrou noc a pěkné sny. Rija