Ráno na nádraží II

Od začátku prázdnin zase dojíždím vlakem. Čekání na vlak si zpříjemňuji pozorováním probouzejícího se dne. Poslední dny jsem vzpomínala na náhodu z předloňského roku, kdy jsem vyplašila stádo srnek, které přebíhalo přes koleje. Řikala jsem si, že by bylo zajímavé opět něco zajímavého vidět, ale myslela jsem si, že když na nádraží stojí odstavené nákládní vozy, tak srnky nemají kudy přijít na koleje. Pondělní den začal šílenou nechutí vstát z postele, protože jsem díky horku moc nespala. Probrala mě až cesta k autu, kdy jsem na sloupu elektrického vedení uviděla dva strakapoudy. Už jsem je párkrát zahlédla, ale pokaždé byl jen jeden a ještě se schovával za sloup. Poprvé byli dva a nádherně se ukazovali, jenže než se mi podařilo vyštrachat v kabelce foťák odletěli. Ještě jsme pořádně nevyjeli a koukám na prostranství přes silnici, kde je momentálně zarůstající pozemek po zbouraném domě a nestačila jsem koukat. Pozemek je mezi dvěma domy ve vesnici a tak mě překvapilo stádo pasoucích se srnek. Nebýt toho, že jsem spěchala na vlak, tak nejspíš donutím manžela, aby zastavil. Říkala jsem si, ten den ale začíná zajímavě. Dvě takové nádherné náhody, to snad není ani možné. Na nádraží jsem překontrolovala východ slunce, opět bylo vidět, že se den zkracuje. Překontrolovala jsem hnízda vlaštovek a nic zajímavého jsem neviděla. Když jsem uslyšela praskání větviček za odstavenými vozy. Povzdechla jsem si, že tam v křoví určitě něco je, minulý týden jsem tam zahlédla něco hnědého a jen díky fantazii jsem se mohla dohadovat zda to byla srnka a nebo liška. A pak najednou koukám na kolejích stojí srnka a malý koloušek a další srnka. Podařilo se mi vytáhnout foťák aniž by to srnky zpozorovaly, ale bohužel ruce se mi klepaly, jak stoleté stařeně, takže fotky nic moc. Jenom jedna ostrá, ale i tak jsem ráda, že jsem něco vyfotila. Chtěla bych umět zachytit alespoň část z toho co se mi občas podaří vidět cestou vlakem nebo autem. No bohužel nejsem tak rychlá, jak bych si přála. Rija