Kouzla co umí jen příroda

První měsíc tohoto roku se nezadržitelně chýlí ke konci. Nevím proč, mi dny tak rychle ubíhají mezi prsty. V pátek ráno vstanu a než se probudím je pondělí a tak dny letí. Minulou neděli jsme měli krásné zimní povětří a tato neděle připomínala spíš jaro. Snažím se do duše uložit paprsek ubíhajícího dne, ale neustále je rychlejší než já. Podařilo se mi zachytit pár mrazivých střípků. Nikdo nedokáže malovat tak, jako opravdový mráz. Sedíte v autě a příroda maluje na nebe zase jinou nádheru. Za pár dní volavka nehybně stojí na břehu a předstírá, že tam vlastně ani není. Rybník je kouzelný v každém období. Miluji pohled skrz stříbřité kmeny topolů na blankytně modrou oblohu. Ten pohled se nikdy neokouká. Hladina rybníku poskytne další nezapomenutelný, kouzelný pohled. Když se dívám na barvy oblohy v zapadajícím slunci, tak vím, kde našel pan režisér Vorlíček inspiraci na barvu šatů legendární Popelky. Tohle dokáže jen příroda. Rija