Opět v normálu

Dny běží jako splašené.  Než se člověk otočí, je měsíc pryč. Měla jsem teď takové divné období. Člověku se nechce vůbec mluvit, natož něco dělat. Pořád se mi chtělo spát a když už konečně to vypadalo nadějně, tak zase došly slova. Naštěstí mraky se rozplynuly, ze srdce mi spadl kámen a opět vysvitlo sluníčko a jsem plná elánu. Po deštivých dnech vysvitlo sluníčko i venku a dny se vrací do normálu. Konečně jsem dostala chuť na pořádnou procházku, tak jsme s Nelinkou minulou sobotu v podvečer vyrazily do polí. Hrál se totiž hokej a ten Nelinka absolutně nesnáší. Celou dobu se klepe jak osika. Naštěstí počasí přálo a byl krásný večer. Nádherně u nás kvetou akáty a večer je vzduch provoněn úžasnou sladkou vůní. I když je to vůně sladká a těžká, miluji ji. Největší intenzitu člověk vnímá právě navečer, když se den chýlí k spánku. Deštivý květen napomohl přírodě, aby se vzpamatovala z dubnového sucha a obilí krásně poskočilo. Lány obilí, pokryté vatou z kvetoucích topolů, připomínala v zapadajícím slunci stříbrnou hladinu. Ptáci se zpěvem loučili s krásným dnem. Celou zimu jsem čekala, že naše krmítko navštíví nějaký ten ptáček zpěváček a byla radostí bez sebe, když nějaký ten opeřenec přilétl pro zrníčko. Za to teď se krmítko hemžilo drobotinou, která zlikvidovala zimní zásoby do posledního zrníčka. Dokonce se náš dřevěný sloup elektrického vedení vrátil strakapoud. Takže vše začíná být jak má být. Rija