Jaro nebo podzim?

Chtěla bych vám všem moc poděkovat, za milá slůvka, která mi tady necháváte. V poslední době jsem zjistila, kolik lidí sem chodí. Vůbec jsem neměla ponětí, že těch milých dušiček je tolik. Mockrát děkuji, moc mě to potěšilo. Budu se snažit psát víc.

Dnešní den byl velmi hektický. Přišlo mě, že běhám nahoru dolů. A to jsem si ráno říkala, že se musím dnes šetřit, protože jdu odpoledne z nádraží pěšky domů. Jsou to jen tři kilometry a procházka je to moc krásná. Škoda, že k nám nevede osvětlený chodník, to by mi nevadilo chodit domů pěšky i v zimě. Cestou jsem si v duchu říkala, že dnes mám pohybu víc než dost, tak vypustím Nelu na zahradu. Potvůrka malá mě snad slyšela nebo co, protože už na mě čekala za dveřmi a nedovolila mě ani převléknout. Trošku s ní byl boj, protože jsem musela nakrmit kočičí strávníky, kteří se dobývali druhými dveřmi domů. Těch pár minut jsem si připadala jak v židovské škole. Jakmile Nelinka ucítila čerstvý vzduch a volnost, nabrala směr pole a vypadalo to, jako kdyby venčila ona mě, ne obráceně. Rychlá chůze je dobrá na linii, jen by to mohlo být už znát :-))). Procházely jsme jako vždy kolem špendlíkových keřů, když jsem najednou zastavila a zůstala stát jako opařená. Nela byla tak v šoku, že ani nestihla trhnout vodítkem. Koukám a nevěřím svým očím. Keř je obsypán květy. V létě jsem viděla kvést akáty, koncem srpna kvetl kaštan a šeřík, ale teď, když už se objevují ranní mrazíky, to jsem ještě neviděla. Chudák příroda, tak je pěkně zmatená. Taky jste viděli takovou nějakou přírodní anomálii. Rija