Dyje

Ještě před začátkem prázdnin jsme si s manželem vyjeli na kolech, na každoroční projížďku podél Dyje. Většinou jezdíme po jednom břehu až do Pasohlávek a vracíme se stejnou trasou zpět domů. Miluji toto místo, protože léty se v řece vytvořily ostrůvky, kde hnízdí ptáci. Po hladině plují labutě a nad hlavou křičí racci. Nevnímám jejich křik, vnímám přírodu a klid. Letos jsme naši cestu změnili a vraceli se po druhém břehu, ani do Pasohlávek jsme nedojeli, protože se zničeho na obloze objevily mraky a bylo nezvyklé dusno. Déšť přišel jako větrná smršť. Během chvilky jsme vypadali, jako bychom se vykoupali v řece. Ten nejhorší nečas jsme přečkali na benzince s šálkem horké kávy. Naštěstí nebyla zima. Cestu domů jsme si zkrátili lesíkem, abychom byli, co nejdříve v suchu. Jaké bylo naše překvapení, když jsme vyjeli z lesíku a najednou sucho. Než jsme přijeli domů, tak jsme stihli uschnout, protože u nás bylo krásně a sucho. Bylo to poprvé, co jsme zmokli a poprvé, co jsme neměli defekt. Hráz je pěkně kamenitá a docela pravidelně jeden z nás píchne. Pohled na řeku a ptáky nám za tu sprchu stál. Rija