Jako u babičky

S Nelou jsme si vyšly po ránu na procházku. Šly jsme k rybníku a podél polí, venku bylo krásně ticho, jen ptáci zpívali jinak ani živáčka. Většinou to vypadá tak, že Nela jde tři kroky přede mnou a vypadá to tak, že venčí Nela mě. Cestou mě zaujal pás krásného fialového jetele. Neodolala jsem a natrhala jsem si kytičku. Miluji květiny ve váze a většinou, když natrhám nějaké luční kvítí moc nevydrží. Jsem ráda, že na zahrádce už je víc kvítí a tak se dá sem tam něco ustřihnout do vázy, ale jeteli jsem nemohla odolat. Ve váze je krásný a při pohledu na něj mám pocit, jako bych se ocitla v dětství na prázdninách u babičky. Na stůl jsem dala vyšívaný ubrus, který je už skoro taky historií. Sice jsem ho vyšívala já, ale už hodně dávno. Sama se divím, že tak dlouho vydrží krásný a tak se mám čím kochat. Máte taky rádi luční kvítí a nosíte si domů kytičky? Rija