Prosinec u nás

Vánoce jsou za námi. Opět utekly jak mávnutím proutku. Užila jsem si krásné chvíle s rodinou a zase jsme sami dva s manželem. Venku konečně začíná počasí připomínat zimu. Momentálně je tam jeden stupeň pod nulou a fouká ledový vítr. Po sněhu zatím ani památky. Sedíme u krbu, manžel čte a já vytáhla vyšívání a snažím se vyhnat z těla nějaký moribundus. Ještě před pár dny se rtuť teploměru šplhala k patnácti stupňům, tak se ani nedivím, že mě přemohla nějaká viroza. Na zahrádce kvetly poslední růže a na skalce vykvetla i skalnička. Obloha byla jako vymetená a obláčky byly vyšlehány do nebeské pěnové šlehačky. Byly jsme se s Nelinkou projít a nadýchat se svěžího vzduchu. Dneska už se venčit nechtěla, takže vždycky jenom rychle vyběhnout na dvorek a honem zase zpátky. Tak se se mnou pojďte nachvíli vrátit do skoro jarních dnů. Ale pár dnů bílé nadílky bych brala a pak šup zase jaro. Mějte krásné poslední prosincové dny. Rija

Dneska už jen u krbu