100 000

Krásný večer přeji. V týdnu dosáhl blog krásného čísla v návštěvnosti. V pracovním nasazení jsem nezvládala reagovat, až teprve nyní. Chtěla bych vám všem moc poděkovat, za návštěvy, komentáře i za přátelství, která jsem díky blogu našla. Když jsem před třemi lety blog začala psát ani ve snu mě nenapadlo, že ho bude někdo číst a už vůbec ne, že bude mít tolik čtenářů. Všem vám chci moc poděkovat za milá slůvka a spoustu inspirací, které od vás čerpám. Doufám, že si užíváte klidu a pohody adventních dní a těšíte se na Vánoce. U nás v práci vrcholí inventury, tak jsem v neustálém pohybu. Počítám, odškrátávám a dohledávám, prostě takový normální konec roku. Jen doma jsem pak totálně nepoužitelná a většinou brzo padnu do postele a jsem mrtvá. Ještě týden a mám vytouženou dovolenou. Je nejvyšší čas, protože počítám i ve snu. Většinou se mi zdají dost šílené sny a když už se mi zdá něco jiného, tak do rána to zapomenu. V týdnu se mi zdál opravdu bláznivý sen a je nejvyšší čas mít volno. Ve snu jsem přepočítávála Nelu. Ano, čtete dobře. Snažila jsem se Nelu nacpat do krabice a ona byla neustále venku. Takže když jsem cpala asi padesátou Nelu do krabice, zjistila jsem, že krabice nemá dno a Nela dírou utíká. To jen tak pro zpestření večera. Ale i v náročných dnech, kdy za tmy chodím do práce a za tmy z práce se mi občas podaří zastavit a vydechnout. Naštěstí přebíhám mezi budovami, tak se mi daří vidět sluníčko. Před pár týdny jsem si všimla, že strom, který roste u řeky začali okusovat bobři, už spadl. Krásného počasí si užívali i racci a krásně si posedali na zábradlí a potkala jsem i párek labutí. Prostě krásný týden. Rija