Kutná Hora

Druhý den ráno to nevypadalo moc dobře. Spustila se mi rýma. Naštěstí jsem neměla teplotu. To bych si nic neužila. Měli jsme sebou Nelu a ta mou indispozici brala jako své plus, protože jsme ji moc netahali po výletech. S tabletkou jsem zvládla jeden malý výlet do Kutné Hory. Byla jsem tam už párkrát a jeden pobyt s kamarádkou vzpomínám hodně často. Je fajn, když máte dobrého průvodce. Já takový dobrý průvodce nebyla, protože jsem zapomněla, jak se na spoustu krásných míst dostanu. Chrám sv. Barbory, jsem nemohla minout. Jeho velikost a nádhera mě neustále uchvacuje. A že v Kutné Hoře není o kostely nouze svědčí i kostel sv. Jana Nepomuckého, který jsem nemohla vynechat. nebo kostel sv. Jakuba. Při procházce jsme minuly Dačického dům i dům U Tří knížat. Naše kroky vedly kolem dvanáctiboké Rejskovi kašny. Mám ráda procházky historickými uličkami a jen tak s klidem v duši pozoruji tu nádheru, kterou nám tu zanechali naši předci. V Kutné Hoře je toho k vidění spousta. Líbí se domy s jejich originální výzdobou. Třebas znamení hlemýždě nad vchodem. Nemůžu opomenout nádherné dveře, tu práci co si s nimi někdo dal. Tentokrát jsem si nenechala ujít katedrálu Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele. Toužila jsem ji vidět, především dílo Jana Blažeje Santini Aichela. Jeho stavby mě učarovaly. Jen tedy Kostnici jsem minula. Nedělá mi dobře pohled na lidské ostatky. Moc dlouho jsme se nezdrželi, ale obě dvě s Nelinkou jsme se těšily na postel. Omlouvám se za množství fotografií, ale dalo mi práci vybrat. Bylo na co se dívat a nechtěla jsem vás ochudit o tu nádhernou podívanou. Rija