Procházka Vídní

 Když už jsme byli ve Vídni a vše nám tak krásně vycházelo, tak by byl hřích se neprojít mými oblíbenými místy. Po delší době jsem byla v centru města ve dne. Poslední roky procházím městem za šera nebo večer, protože vánoční trhy se staly naším pravidelným cílem v adventním čase. Z hotelu jsme přejeli k opeře, kde pravidelně parkujeme. Většinou jdeme směrem k náměstí Marie Terezie. Tentokrát jsme změnili směr a vyrazili ke katedrále svatého Štěpána. Měli jsme štěstí, bylo dopoledne, lidí tak akorát, tak jsem se mohla kochat architektonicky zajímavými domy.  Po dvou letech, konečně bez lešení. Tady už byly stánky s vánočními dekoracemi. Kolem katedrály stály fiakry, čekající až se objeví někdo, toužící po projížďce. Pomalou procházkou jsme došli k Hofburgu. Ačkoliv jsem tady byla mnohokrát, neustále mě to místo připadá stejně kouzelné jako, když jsem ho viděla poprvé. Přes Lidové sady, které mi dlouho zůstávaly utajeny, jsme došli k Císařskému divadlu a vlastně i k vídeňské radnici. Před radnicí už byly otevřené vánoční trhy a celý prostor byl vánočně vyzdobený. Trošku nezvyk, vidět trhy a výzdobu za denního světla, ale vše jsme si krásně prošli bez tlačenic. Vraceli jsme se kolem opravené budovy rakouského parlamentu. Ten byl také pár let ukryt za plechovou stěnou a opravoval se. Tentokrát jsme ho opět viděli v jeho celé kráse. Zavzpomínala jsem na dobu, před více jak třiceti lety, kdy jsem Vídeň navštívila poprvé a fotila se ještě na okraji kašny, která je dnes ukrytá pod plechovým krytem. Na náměstí Marie Terezie trhy teprve připravovali, ale mě stačil pohled na budovy přírodovědného muzea a uměleckohistorického muzea. Přírodovědné jsem kdysi dávno navštívila, ale uměleckohistorické, čeká stále na svou příležitost. Ještě jsme prošli kolem pomníku Goetha a Schillera a po pár krocích naši procházku Vídní ukončili. Za dvacet čtyři hodin našeho pobytu ve Vídni, jsme toho stihli víc než dost. Zážitků mám na zbytek života. Za hodinku už nás vítal úžasný výhled na Mikulov a Svatý kopeček. Rija