čtvrtek 30. července 2020

Odpočinkově - relaxační dovolená (jak to vypadá, když mám v plánu lenošit) - den první

Plánovaně, neplánovaně, jako každý rok tři dny před dovolenou jsme si zvolili cíl dovolené, zamluvili ubytování, zabalili a vyrazili. Od začátku roku jsem tvrdila, že letos dovolenou trávím doma, na zahrádce a budu lenošit v houpačce, kterou jsem si pro ten účel patřičně obšila a obložila měkkými polštáři. Vybavila se novým džbánem na osvěžující pití a přichystala pořádnou zásobu domácího sirupu a bylinkových limonád. Nakonec vše bylo jinak. Shodli jsme se, že bych nejspíš stejně v houpačce neležela, knihy by zůstaly nepřečtené a já bych pobíhala po domě a zahrádce s hadrem, takže jsme si zamluvili ubytování a v sobotu ráno naložili kola a vyrazili směr východní a střední Čechy. První zastávkou byl Hradec Králové. Proč právě Hradec? Protože má strategickou polohu. Skoro pravidelně, se nám na dovolené přihodí něco zajímavého, případně dobrodružného. Ani letos tomu nebylo jinak. Už samotný začátek cesty napovídal, že si to letos opravdu užijeme. Po pár kilometrech nás navigace nabádala, ke změně trasy. Manžel tvrdil, že jí asi bude horko, protože takto blbě přeci nemůžeme odbočit. Měl poslechnout, věděla co dělá. Brno bylo ucpané. Naštěstí se manžel v Brně vyzná a vykličkoval směr Svitavy. Po pár kilometrech navigace opět změnila směr jízdy. Tentokrát byla vyslyšena a přestože jsme jsme projížděli přes Kotěhůlky, tak jízda byla plynulá a úspěšně dorazili do cíle. Ubytování jsme vybrali dobře. Penzion stál na okraji města, v klidné části a jak jsme druhý den poznali, tak v blízkosti cyklostezky. Jen centrum, jsme měli z ruky, tak jsme se museli přiblížit autem. Prošli jsme se přes Velké náměstí a přilehlé uličky až k Labi a přes Jiráskovi sady jsme se vrátili k autu. Mám ráda staré budovy, ze kterých dýchá historie a těch jsem si cestou užila dosytosti. Jen občas trošku zlobily mraky a sluníčko. Vrátili jsme se pořádně hladoví a v penzionu nám doporučili nedalekou hospůdku. Jídlo bylo výborné a navíc se na vedlejší zahrádce konal koncert Ivana Mládka. Mám ráda jeho písničky a některé už zlidověly. Navíc jsem schopná je zpívat i já, které nebyl dán do vínku hudební sluch:-). Takže jsme měli neplánovaný hudební večer. Využila jsem pauzy a zašla si pro autogramy. Než se mi všichni protagonisté podepsali, tak jsem si i zajímavě popovídala. Dovolená nám nakonec začala moc příjemně. Rija


                                                      Katedrála Svatého ducha
                                                                             Bílá věž


Biskupský palác
                                                    Biskupský palác
                                                      Dům U Špuláků

                                                        Kostel Nanebevzetí Panny Marie



                                                    Klicperovo divadlo
                                               


                                                   Muzeum východních Čech



                                                  Elektrárna


                                                      Pravoslavný kostelík sv. Mikuláše      



                                                   Planetárium
                                                              Hvězdárna



4 komentáře:

  1. Rijo, díky za nahlédnutí do Hradce - ten vůbec neznám...

    OdpovědětVymazat
  2. Nádherné fotografie. Tyhle neplánované dovolené jsou nejlepší. V Hradci jsem jednou byla kvůli nepříjemným záležitostem. Tak jsem si tam zašla do muzea, abych se odměňila, a mají tam něco i z našeho města, i když jsme z daleka .) Dobrý úlovek autogramů. Krásně dovolená začala, tak ať tak i pokračuje .)

    OdpovědětVymazat
  3. Hradec Králové není pro mne město neznámé. Spoustu let jsem tam jezdívala na pracovní porady v rámci mého zaměstnání na Českém statistickém úřadě. Náš okres patří do Královéhradeckého kraje.
    Hezké dovolenkové dny!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, já byla v Hradci jen dvakrát a pokaždé sanitkou, která nás dovezla do nemocnice a zase zpět domů. Pamatovala jsem si jen specifické lampy ze stadionu, kterým jsem v dětství říkala lízátka. Teď se mi to ihned vybavilo.

      Vymazat