Praha

Krásné a pohodové adventní dny. Vánoce se blíží mílovými kroky a já stále nemám napečeno, neustále mám někde něco rozděláno a nic se mi nechce. Nic neobvyklého, mám to každý rok, říkám tomu únava před koncem roku. Pravidelně před vánocemi mi dochází síly a až do jara bude trvat, než je zase dočerpám. Takže místo pečení tady třídím fotky. Zjistila jsem, že jsme měli s manželem poměrně akční rok. Většinu věcí jsme ani neměli v plánu, a tak nějak vyplynuly úplnou náhodou. Podařilo se nám navštívit tři hlavní města. Dvě jsem už dala a teď přiložím třetí - Prahu. Moji lásku stověžatou. Koncem září jsme vyrazili za kulturou. Měli jsme možnost navštívit představení muzikálu Ples upírů a při té příležitosti se projít po Praze. Moc jsem se těšila, jen jsem měla handicap, pár dní před odjezdem mě skolil nějaký bacil, tak jsem se snažila vyležet. Jenže tělo bylo oslabené a já šíleně unavená. I tak jsem si neodpustila procházku Kampou, přes Karlův most k Národnímu divadlu až na Václavské náměstí. Úplnou náhodou jsem den před odjezdem zjistila, že je na Kampě muzeum Karla Zemana, to jsem si nemohla nechat ujít. Od malička miluji jeho filmy. Občas když obloha vykouzlí nějaký zajímavý obraz, tak si říkám, že je to jak od Zemana. Zašli jsme si na kávu do Kavárny Slavia. Jen škoda, že už tam nikdy neuvidím Jana Wericha nebo pány Šimka a Grossmanna, jak píší nějaký svůj Návštěvní den. Počasí nám také přálo, takže odpoledne uteklo jako voda. Byla jsem zvědavá jaký bude muzikál a představení předčilo má očekávání. Krásná výprava, úžasné herecké a pěvecké výkony, prostě nádhera. Měli jsme štěstí a v hlavních rolí jsme viděli Natálii Grossovou a Mariana Vojtka. Byli jsme tak plni dojmů, přestože jsme domů přijeli až hodně po půlnoci, tak jsme ještě poseděli u skleničky a vstřebávali dojmy. Jsem zvědavá kam nás naše kroky zavedou v příštím roce. Rija