Prázdninové výletování

Konečně je všude uklizeno a čisto a já se můžu v poklidu vrátit k těm pár hodinám, které jsme prožili s manželem poslední červencový víkend. Do poslední chvíle jsme nevěděli kam se vydat, ale maličký výdech a načerpání sil jsme potřebovali. Naše kroky vedli první den do Telče a okolí. První zastávka byla v Jaroměřicích nad Rokytnou, kde jsme se ocitli díky objížďce. Nelákali nás ani tak prohlídky, ale chtěli jsme se jen tak toulat. Jaroměřický zámek je krásný a příjemná byla i procházka zámeckou zahradou. Jedné prohlídce jsem přeci jen neodolala a tou byla výstava starých hraček. Další zastávkou byl Telč. Ke štěstí mi stačilo procházet se tímto krásným, romantickým městem. Úžasné domečky na náměstí a kouzlo okamžiku nám tak učarovalo, že jsme se s manželem pustili do hledání keší, které tento rok zanedbáváme. Raději nechtějte vědět kam až nás naše putování zavedlo. Ručička kompasu nás vedla za město, přes pole k rybníku, kam přišel chudák potkan při putování za vodou (jak praví pověst u keše). Nebudete mi věřit, kolik legrace je možné zažít při obyčejné cestě přes pole. Keška byla nakonec odlovena. Další kroky nás zavedly na hrad Roštejn a samozřejmě, že jsme běhali po okolních lesích a hledali kešky. Přesně tohle jsme potřebovali, pořádně se vyblbnout a vyčistit si hlavu. Po celodenním putování jsme dorazili do kempu za Telčem. Zde začal boj s přírodou, protože postavit stan na vyprahlou zem, byla pořádná dřina. Nakonec stan postaven a my šli své upocené tělo osvěžit do nedalekého rašelinového rybníku. V těchto vedrech docela neobvyklý jev, voda v rybníku byla dost studená a taky představa, že místo na řasy, které byly na dně, náhodou šlápnu na nějakou vodní potvoru, způsobily že jsem udělala jen pár temp a raději z chladivé vody vylezla na břeh. Přeci jen sběr borůvek byl v dané chvíli pro mě bezpečnější. Další den jsme se přesunuli do Slavonic a na Landštejn. Musím se přiznat, že mě Slavonice zklamaly. Je škoda, že je to takové mrtvé městečko, ale chápu že nebude mít tu nejlepší polohu a nikde široko daleko nic není, tak městečko nemůže žít. Za to zřícenina hradu Landštejn mě nadchla. Bylo úžasné, že si hrad můžete projít bez průvodce úplně sami a zdržet se jak dlouho chcete. Vyšplhali jsme až na věž a prohlédli si daleké okolí. Pohled na lesy, pole a louky mi učaroval. Prostě nádhera. Původně jsme plánovali zdržet se ještě jednu noc, ale dopadla na nás únava probdělé noci. Hodně let jsem nespala v kempu, naposledy při putování Francií, a tak mě ani nenapadlo, že režim v našich kempech není zdaleka takový jako v cizině, kde kolem osmé hodiny kemp upadl do klidu a ticha. My měli smůlu na velmi hlučnou společnost, která vydržela až do pozdních ranních hodin. Litovala jsem rodiče malých dětí, které se celou noc budily.  Nechce Ale ani tato malá skvrna na našem toulání neubrala výletu na kráse. Rija