Na kole

Už ani nevím kdy naposledy jsme se byli projet na kolech. Manžel se byl před časem projet sám, protože si vybral k jízdě den, kdy u nás bylo dost velké vedro, tak jsem s radostí zůstala ukryta ve stínu našeho stoletého domu. Od té doby nebyla nějak příležitost. Ještě cestou mezi poli byl můj plán vyžehlit tu trochu prádla, co jsem přes víkend vyprala. Ač hrozně nerada žehlím, tak se mi letos daří dodržet své předsevzetí nevytvářet velehory. V koši na mě čekalo pár vypraných závěsů ze šatny a nějaké košile a halenky, tudíž nic co by se nedalo raz dva zvládnout. Jenže než jsem si vyhrála s aranžováním, přišel manžel s nápadem, abychom se jeli projet na kolech. Proč ne, vyžehlit zvládnu i večer. Cíl byl tak jasný, vrbový háj a okolí. Je to rovina a moc hezké prostředí. Přestože větší část cesty foukal silný protivítr, tak se mi jelo dobře. Od té doby, co jsem dostala od manžela brašnu na řidítka vozím sebou neustále foťák, proto nám i krátká trasa trvá dlouho. No jak by ne, když po pár metrech za vesnicí seskakuji z kola, abych vyfotila čápa na poli, pak vlnící se lán obilí, případně květiny na břehu potoka. Nemůžu si pomoc, ale příroda mi pokaždé nějaké zajímavé obrazy, které si chci uchovat. Jelo se nádherně a cestu jsme si užívali. Jen k žehlení jsem se už nedostala. Nejspíš dlouhá pauza nebo protivítr způsobily, že jsem dostala do stehen svalovku a byla jsem ráda, že ležím v posteli a nemusím se hýbat. Manžel hned naplánoval na prodloužený víkend delší trasu, prý abych si protáhla svaly a nezkrátily se mi žíly. Se fakt těším, jestli se po víkendu neozvu, tak ležím někde v příkopu u cesty. Ne, ne kdepak už se moc těším. Rija